Jazzíkův letní diář/ O výskytu kosočtverců

28/8

Když jsem hrabal ve výpiscích ke své léta připravované historické encyklopedii, abych našel nějaké perličky pro Dějiny pod mikroskopem, padla mě v oddíle o 11. století do oka pasáž o sexu.

A k čemu jinému se vrátit teď v mlžném pondělním ránu, aby bylo trochu prosluněné?

Taky jste si toho všimli? Na zdech ubývá srdíček a přibývá kosočtverců. V rpozverných ranních vysíláních některých rádií si mladíci plánují na dnešní večer “pár dobrých koktejlů a potom hodiny pořádného sexu s nejkámoškou…”
Ono vlastně “chození za někým” zavání stalkingem :-).

A když umíš mít pořádně rád, chceš si “štěstíčko” chránit. Žárlivost není mor, ani ptačí chřipka. Žárlivost je chleba s máslem.  Začíná to tedy žvancem, doupětem a končí to rozplozovacím pudem, o kterém mluví část českého národa v poslední době jako o „sexování“.

Slyšíte to sami: sexování jako luxování, malování… Už sám tenhle výraz ukazuje na obrovské převedení poezie do prózy, přiblížení úst (slova) ke klínu (sex). Toto zmenšení intervalu mezi první komunikací a pohlavním aktem je neoddiskutovatelné. Seriál Sex ve městě byl před časem biblí uloženou v nejvyšších šuplátkách psacích stolů kanceláří.

Hovory o sexu se staly věcí veřejnou, rubriky novinách, dokonce i pro prepuberťáky, se hemží návody, jak „bezbolestně“ na to, třináctileté zpěvačky se novináři z bulváru ptají, jestli se dá fotit do pánských časopisů, dívka, co sedí klukovi na klíně, vyjekne na celou tramvaj, že jestli ji nenechá, tak že bude mít „orgáč“. V kavárně si třicítky živě povídají, jak a čím si která „kliká na myšku“. Sem tam při placení v obchodě vypadne z kabelky minivibrátorek nebo prezervativ. Všechno to máme nějak blíž a „neděláme ze zahnutí velký problém“.  Vypadá to, že lidský vztah se vrací k původní naturální nestálosti, přebíhavosti.

Heslem dne se stalo: „Užij si!“  Teď, hned, okamžitě urvi, co se dá! AIDS, když jsme opatrní, zase tak moc nehrozí a dítě se rozumným narodí jen když ho chtějí. Tak co…

Ve světě, kde nejsme odříznuti od okolí, denně potkáváme jistě deset, dvacet žen, deset, dvacet mužů, kteří se nám líbí. V práci trávíme víc času než doma a ženské i chlapi tam nechodí oblečeni v teplákách. Za těchto okolností je pokukování i jemné harašení počesku zcela normální.

Normální jsou i další fáze seznamování. Musíme konstatovat fakta. Jeden z jejich výkladů je, že manželství je v této etapě života Česka institucí téměř nadbytečnou. Nebijte mě! Podívejte se na množství rozvodů, poslechněte si důvody uváděné dvojicemi, které spolu žijí bez oficiálního manželského svazku.

Proč vlastně máme žít v pevném svazku? Jenže ať si namlouváme, co chceme, jsme jen chytrá mašinka ovládaná dobře seřízeným mozkem, který si (leckdy bez našeho vědomí) opravdu hodně pamatuje. A mezi jiným i to, že manželství v příslušném věku „má být“, protože chceme-li své geny předat plynoucímu času, neskončí to kopulací. Naopak všechno další jí začíná.

Lidské mládě je potvůrka složitá a hodně dlouho nesvéprávná. Potřebuje rodiče (uvědomili jste si vůbec ten slovní základ?) a samozřejmě nejlépe dva. Rodiče – řidiče.  Na jednoho je těch povinností při péči o potomka (uvědomili jste si zase slovní základ?) moc. Jeden je lovec, co musí přinést surovinu (ty základy slov!) a druhý je strážce ohně, který surovinu  uvaří… Evoluce došla tak daleko, že v moderní džungli jsou síly partnerů v obecné rovině vyrovnány. Role se občas mohou prohazovat. Ale každé narušení svazku dvou komplikuje vývoj mláděte. A ono narušení je v manželství znesnadněno mocí úřední. Oním ANO, kterým se vesměs dobrovolně uvrháváme do ráje i pekla svazku manželského s jeho propojením majetků, rodin, rodů,  národů.

Existenční stres, denní srážky partnerů při řešení nesčetných konfliktních situací, to všechno jsou schůdky k zahýbání, úletům, odskokům, které většinou vyjdou najevo. Jedna blbá smska vás prozradí a vaše dítě se musí nerado smířit buď jen s lovcem, nebo většinou se strážkyní ohně a čekat, zdali osud  a další zahnutí (úlet, odskok) naopak jemu – potomkovi – přihraje náhradníka do rodičovského páru.

Se zahnutím partnera (úletem, odskokem) počítejte jako s reálnou možností. Nenastane-li, gratulujte si: Máte partnera, který by si zasloužil hrát v Národním :-). Podezíráte? Žárlíte? Nebo rovnou zahýbáte taky? Vždycky za nějakým rohem přece čeká pan Božský nebo paní Boženka! Kdo tvrdí, že je člověkem původem tvor monogamní?

Nevím, jak to bývalo dřív a ještě dřív. Asi bylo opravdu dál od slov k činům, nebo jak jsem uvedl od pusy ke klínu.

Znám vůbec někoho, kdo není rozvedený? Tak to ano.

Přemýšlím, jestli můžu nakonec říct, že znám jedny a ti jsou spolu šťastni a budou až do smrti.  Znám někoho, kdo je ve dvojici dlouhá léta šťastný?

No…šťastný. Ale jo, znám jednoho takového. Jarda Šťastný – pětkrát rozvedený.

Bylo pro Vás tohle léto krásné jako když vyšije?

Jazzík

Komentáře

  1. Ivet - Mejsehezky napsal(a)

    Psala jsem to už na fb– léto?
    Tiše odkapává voda, skrz sklo dveří matný stín, v životě se střídá shoda s přísudkami bez příčin. V rohu pne se síť pavoučí, nit za nitkou tvoří kruh, léto se pomalu loučí, zanechá tu malý dluh. V době milých letních hrátek víc ubíhal tenhle čas, minuty jak kolovrátek zaznívají uvnitř nás. Ne, nesmutním, jen zdá se mi, jak když něco odchází, jsem tak šťastná zde na zemi, nic náladu nekazí. Stavím si své vzdušné zámky, sjíždím řeky, bořím hráz, hloubím pro kuličky jamky, snažím se vracet ten čas, kdy touha sálala z víček, život byl jen čistý list, v dlani hrst pestrých kuliček, poznávání nových míst. Nebe modřejší se zdálo, tváře hladké, hnědý vlas, i slz bylo míň než málo a pevněji zněl můj hlas. Tek se snažím každou chvílí vychutnat si zbylý čas, mám dost lásky, spoustu síly přijmout, předat z krásy část..

  2. wbgarden napsal(a)

    Skoro letní vyšívací klasika zde…

    INSTANTNÍ MUŽ

    Říkám-li
    – máš ji
    a proto jsi můj
    typ –
    mluvím o tvé duši
    lásko

    I když vím
    že tento svět
    nakloněn je
    zónám drobně
    šťavnatějším
    hledám ji
    po tvém těle vlídně
    rozpuštěný
    hledám ji
    hledám
    ale
    nenacházím

    Říkám-li
    – máš ji
    a proto jsi můj
    typ –
    mluvím o duši
    broskvičko

    O tvé
    duši
    slastně
    ukryté…..

    http://ru.warnet.ws/img4/161/kreat/45.jpg

  3. Strejda OLIN napsal(a)

    Nejenže mezi graffiti není vidět srdíčka, pomalu už nejsou vidět na milenci. Milenci asi vůbec vymřeli. Máme jen přítele nebo přítelkyni, nejsme sami ale “singl”, přátelé a kamarádi jsou “kolegové” atd. Nechodíme pracovat ale “dělat peníze”. Žijeme prý v postidustriální společnosti, která je charakteristická tím, že HDP se z větší míry tvoří příjmy ze služeb než z prvovýroby. Práce je obrovský fenomén, ovlivňující celý náš život. Většina z nás není s prací svázána tak, jako naši prapředci. Práce se stala méně smysluplnou, nevidíme pod svýma rukama vyrůstat užitečnou věc, výrobek, směnné zboží s vědomím, že čím víc těchto předmětů udělám, tím víc se budu mít lépe, tím snadněji uživím rodinu. Jen denně chodíme někam něco dělat, po skončení šichty nevidíme sklad plný výrobků, náklaďáky neodvážejí na trh výsledky naší práce, zůstane po nás jen vypnutý počítač, tichá pokladní kasa, zaparkované auto před barákem. Člověk se asi na svět díval jinak, když výsledkem jeho práce bylo zorané pole, pár metrů nové zdi, kus vydlážděné ulice, bochníky chleba, ošetřený pacient, báseň nebo kus kapitoly nové knihy. Práce nás polidštila a dělání peněz nás zase odlidšťuje.

Napsat komentář