Velehrad a pouť

Znám Velehrad z televizních přenosů. Chtěl jsem si ho zažít. Skrze álej stánků se vším, co na pouti bývá, jsme se protlačili do chrámu. Cesta k chrámu i místu na nádvoří, odkud se vysílá přenos, je vysypaná  se právě teď zrovna upravuje. Není nad správný timming. Na místa před židlemi pro papaláše jedou lidé na vozíčkách. Znáte ty dojímavé záběry kamer…

Jenže cesta je vysypaná hrubým štěrkem. Vozíčkáři tady mají speciální poutní akci. Ale jak to, že nikoho nenapadlo, že vozík a hrubý štěrk se nekamarádí? Viděl někdo z organizátorů tu křížovou cestu vozíků hrubým štěrkem? Nebo mysleli, že se stačí pomodlit a modlitba přenese vozíky po cestě plné šutrů?

Jazzík

Komentáře

  1. jiřička napsal(a)

    Nee:myslím, že je to o něčem jiném než slepé víře: Kdo by věřil natolik je fanatik. Čistá víra v srdci je malé soužití s tím co bylo před námi, že nám to dalo možnost přes předky přijít až knaší, byť nespokojené současnosti; ta přítomnost nám našeptává:”Bože dej našim potomkům, ať se zde sejdou ve zdraví jako kdysi jsi přivedl praotce Čecha na veleslavný Říp.”
    On to zas tak podle novodobých bádání ani možná nebyl přímo praotec Čech, možná spíš sám Sámo , a možná ještě hlouběji…vžd´t se i přes naše území valily dobyvačské hordy praprapra…předků. Kolik z nich bylo budoucích Čechů?
    Závěr? Víra je i kus víry v přežití, přetrvání.
    A vozíčkáři? Všimli jste si? Narůstá jejich počet, a narůstá i těch, kteří se plně dle svých možností vyrovnají s osudem a konají věci jako běžní lidé. Možná i tohle poselství přinášejí jako naději a to i přes ty kamínky na cestě, kterou jim nikdo neodklízí.
    I to je kamínek budoucnosti.Víry.

Napsat komentář