CO JE TO CITRÓN? | Brejle.net

• CO JE TO CITRÓN?

  19. 5. 2012 | Autor: redakce | Rubrika: Svět kolem mě

  

  Každý rok je zjištěno plno nových věcí ohledně zázračného ovoce – citrónu. Nový vitamin – Vitamin P (flavonoidy) – byl přidán k hodnotnému vitaminu C, který se nachází v této pochoutce z kuchyně nebo-li z dietní laboratoře.

  Citrón dokáže všelijaké triky. Stejně jako se voda změní ve víno, tak citrón se svou kyselinou rychle změní  kyselé složení na zásadité. Tím, že obsahuje velký obsah vápníku, zaštiťuje pro kosti, zuby a nervový systém základní výživu. Obsahuje také fosfor a jedna z jeho největších předností je schopnost pomáhat „trávit“ bílkoviny.

  Doktor Gerald Stalh nám podává zprávu o nespočetných případech očních katarů, které byly vyléčeny používáním kapek stejného poměru citrónové šťávy a destilované vody do očí třikrát denně. Atletická noha nepotřebuje žádná drahá léčiva. Citrónová šťáva spolu ze šťávou z papáji se nazývá „vstřebávač“ těchto problémů. Několik předních zubních lékařů předepisuje citrónovou šťávu a sůl na těžké stádium paradentózy.

  Citron je jedním z nejrychleji reagujících nepřátel proti bacilům. Průmysloví chirurgové používali citrón v případech zánětu rány, což mělo úžasný úspěch. Královští specialisté z Harley Street v Londýně dávají dětem královské rodiny citrón a med při bolestech v krku. Mnoho lidí, kteří vynaložili velké sumy k vyléčení tvrdohlavých ekzémů, byli přivedeni k domáckému citrónu, když už neměli žádné další peníze, aby zjistili, že se ekzém velmi rychle ustálil a po čase je nenávratně opustil úplně.

  Nepříjemný dech

  Citrón není pouze lokálním antiseptikem pro ošklivý dech, ale také vnitřní alkalizér, který zabrání tomu, aby docházelo ke kvašení a tudíž k vytváření takovéto nepříjemnosti v ústech. Herci pijí citrónovou šťávu s trochou medu dvakrát až třikrát denně, aby si zajistili sladký dech.

  Proč mít astma, když je všude plno citrónů?

  Dr. Joseph H. Greer nemá žádné obavy, že by se jeho pacientům vrátilo astma. K všeobecné detoxikační dietě jim dává 2 polévkové lžíce citrónu před každým jídlem a před spaním.

  Kašel a nachlazení

  Pečené citróny – peč na sucho celý citrón, dokud nerozpukne a neotevře se – se dávají na kašel a nachlazení pacientům všeho věku s obrovským úspěchem. Když se citrón rozevře, smíchej z něho vymačkanou šťávu se šťávou z čerstvého ananasu (půl na půl) a trochou medu. Pacient pocítí okamžitou úlevu. Ananasová šťáva k citrónu dodá své mocné „trávicí“ enzymy, čímž uvolní hleny v krku.

  Čínské použití citrónu

  Když čínští lékaři zjeví něco ze svých přírodních léčeb, je to většinou hodnotné k přečtení. Výbornou léčbou pro poškozené nehty a zanícená nehtová lůžka je citrón, kterému se odřeže vršek, prst se dá do citrónu a vše se ováže obvazem. Ráno se může rána vyčistit.

  Potíže se žlučníkem

  Existují lékaři, kteří zakazují jakékoliv léky při potížích se žlučníkem a poučí své pacienty, aby omezili aspoň na jeden den všechno, kromě citrónové šťávy.

  Stav spojený s pocitem na zvracení, nedostatkem chuti k jídlu, s trávicími problémy, špatnou chutí v ústech je velice často zapříčiněn „lenivými“ játry.

  Růže

  Mnoho lidí se hrozí při pohledu na infekční zarudnutí kůže! Obklady z citrónové šťávy jsou obrovskou úlevou poté, co se všechny mocné léky ukážou jako neužitečné.

  Spála

  Doktor Georgie W. Wood napsal o spále následující: Mohu vyléčit 49 případů spály z 50 citrónem a arabskou gumou. Jakmile se projeví první příznaky, uložte dítě do postele a dávejte mu pít citronádu s arabskou gumou – polovinu čajové lžičky do sklenice citronády. Zakryjte břicho suchým flanelem; potom zabalte dítě do bílé vlněné přikrývky vyždímané v horké vodě; nahoru dejte suchou deku a použijte další přikrytí, abyste vyvolali pocení. V některých případech situaci velmi urychlí přikládání lahví s horkou vodou (termofory) z vnější strany deky. Po hodině pocení, během které se hojně pije citronáda s arabskou gumou, by mělo být dítě dosucha utřeno a oblečeno podle vlastní potřeby. Citrónová šťáva má sklon odstraňovat hnisavá ložiska, která se utvářejí uvnitř v ústech.

  Záškrt

  Při záškrtu je citrónová šťáva také úžasně silnou desinfekcí a pomocníkem pro trávení. „Šťáva by se měla kloktat,“ říká doktor Wood, „každou hodinu nebo dvě a vždy by se měla při tom tak půl až jedna čajová lžička citrónové šťávy spolknout. Toto odetne falešnou membránu v krku a pomůže, aby vyšla ven.“

  Vodnatelnost – edém

  Oloupejte z citrónu kůru, nasekejte dužninu na malé kousky a přikryjte medem. Na začátek si vezmi jeden citrón a takto vymačkej posléze šťávu s medem; postupně každý den přidávej, dokud nebudeš brát šťávu z 8 nebo 10 citrónu za den.

  Zimnice a teplota

  Zimnice a teplota může vzniknout z několik příčin; navzdory tomu je citrón vždy velkou pomocí. Španělé to nazývají přítelem, který nikdy neselže. Tady je ta španělská metoda, jak je popsána doktorem Woodem: „Šťáva z jednoho citrónu se přidá do hrníčku čaje z červeného jetele nebo vojtěšky alfalfa a vypije se najednou dvakrát denně bez mléka a cukru.“

  Revma

  Užívej šťávu z poloviny citrónu před každým jídlem a před uložením se k spánku. Může to být před použitím ředěno destilovanou vodou anebo použito ve forma silné citronády, také dvakrát denně aplikuj citrónovou šťávu na postiženou oblast z venku – externě. Většina lékařů, kteří používají tuto léčbu, tvrdí, že po třech dnech, jistý ale pomalý proces léčby citrónem ukazuje své očistné a bolesti utišující kvality.

  Strupovitost

  Celý svět dnes ví, že léčba citrónovou šťávou je při tomto onemocnění velmi účinná. Strupovitost má široké pozadí, ale toto je prokazatelný nedostatek účinku vitamínů, které obsahuje citrón, díky němu začne lépe a rychleji pracovat zažívací systém, vyléčí se prostředí v ústech a posílí se celý imunitní systém, jelikož se strava významně obohatí o vitamin C, který je v citrónu obsažen.

  Bolest hlavy

  Citrónová šťáva s několika lžičkami horkého čaje (nejlépe z červeného jetele nebo vojtěšky alfalfa) je skvělou léčbou důmyslného Newyorského barmana pro ty, kteří mívají nepřetržité bolení hlavy – nebo taky bolesti hlavy z jiných příčin. Takto se jeho zákazníci mohou naprosto zbavit užívání všech léků proti bolesti.

  Zubní kámen

  Citrónová šťáva je sama o sobě úžasný prostředek pro čistění zubů. Pokud namáčíte kartáčky do zředěné citrónové šťávy, budete mít čisté jak kartáčky tak zuby.

  Citrón jako posilující prostředek

  Mnoho žen, mužů a dětí, kterým chybí vytrvalost, mají nedostatek vápníku. Pokud se 30 dní dvakrát denně užívá citrónový koktejl, tak dojde ke změnám v chemii těla, což velmi posílí organismus, zlepší se paměť a výdrž, stejně jako se člověku vrátí barva do tváří. Citrónový koktejl se dělá z citrónové šťávy, sojového mléka a medu rozmíchaného v mixéru nebo ještě lepší roztřepaného v šejkru.

  Citrón jako dobré ochucovadlo

  Co se týká zelené zeleniny, nemusíte se bát. Nasbírejte si šťovíkové listy, mladé pampeliškově listy a hořčičné, mladé lístky bodláku, jemně povařené a ochucené citrónem. Ochuťte citrónovou šťávou vše, kde byste dali za normálních okolností ocet – omáčky, saláty, okurky….

  Citrón jako prostředek proti molům

  Ve Francii mají pěkný zvyk dávat do svých šatních skříní oloupané slupky od citrónu (i mandarinek a pomerančů). Takto mají své skříně chráněny před moli. Nebo také vzít zralý citrón, do jeho slupky napíchat mnoho koření hřebíčků a dát do skříně, kde pomalu vysychají a zanechávají příjemnou vůni ve všech skříních i v místnosti.

  Citrón a vyčerpanost

  Poutníci na dlouhých cestách, stejně jako cestovatelé a badatelé se dívají na citrón jako na dar z nebe. Když začnou pociťovat únavu, vysají trochu šťávy z citrónu skrze díru, kterou udělají nahoře ve slupce. Je to velmi rychle účinný lék, který dodává téměř neuvěřitelné občerstvení. Badatelé používají citrón jako ochranu před mnohými tropickými infekcemi. Trocha citrónové šťávy uhasí žízeň daleko lépe než mnohonásobně větší množství vody. Zkušení cestovatelé tvrdí, že když přidali citrónovou šťávu do běžné pitné vody v různých oblastech, je to jako desinfekční prostředek a zabraňuje to vzniku nemocí, které by vznikly z rozdílných vodních zdrojů.

  Důmyslný citron

  Tento trik byl odkoukán od vážených podnikatelů a obchodníků vedoucích život na úrovni, když mají být po prohýřené noci ráno opět na nohou. Rozčtvrtí citrón, posypou ho solí a sní ho celý kromě kůru ještě před samotnou snídaní. Veřejní mluvčí tvrdí, že tento trik je důležitým simulantem než mají vyjít na podium.

  Vaginální hygiena

  Zředěná citrónová šťáva je bezpečnou a účinnou metodou pro vaginální hygienu. I když je to silné antiseptikum, neobsahuje žádné dráždivé látky jako obsahují různé jiné prostředky pro výplachy atd.

  Londýnské zdravotnické autority spoléhají na citrón

  Reddie Mallet, jedna přední osobnost zdravotnictví, má vytvořený celý terapeutický systém, který je založen na léčivých schopnostech citrónu, spolu s rozličnými jinými přírodními prostředky. V jeho zdravotním domě je pacient při své první léčbě položen mezi dvě hořící pece ve dvou opačných stranách pokoje. Celé jeho tělo je třeno citrónovou šťávu a olivovým olejem. V kombinaci s vyhřívaným vzduchem dochází k rychlému vstřebávání a léčba má dlouho trvající účinek.

  Zvláště uši, nos a hrdlo by se mělo ošetřovat citrónovou léčbou. Doktor Mallet léčí tvrdohlavé případy kataru následujícím způsobem: čajová lžička olivového oleje s čajovou lžičkou citrónové šťávy je postupně – skrze kapátko – vkapávána do každé nosní dírky. Kape se také do uší každý týden pro očištění a oživení.

  Malé dávky citrónové šťávy a olivového oleje se přidávají do jídla miminkům, když jsou odstavována, a dávky se zvyšují s růstem dítěte. Tato metoda, jak říkají pacienta doktora Malleta, pomáhá předcházet běžným dětským nemocem, skrze své specifické imunitu podporující přednosti.

  Zácpa se léčí pomoci vnitřního a vnějšího užívání citrónové šťávy a olivového oleje. Čtyřikrát denně se užívá malá štamprle olivového oleje a citrónové šťávy. Tělo se třikrát týdně masíruje citrónovou šťávou s olivovým olejem.

  Nosní mandle se léčí ředěnou citrónovou šťávou, která se kape nebo jemně nasává nosními dírkami.

  Při artritidě se citrónovou šťávou a olivovým olejem jemně masírují klouby po předchozím zahřátí horkou koupelí nebo suchými horkými obklady v posteli.

  Obklady z citrónové bílé dužiny se všeobecně používají na vředy, abscesy a poranění kůže. Vnitřně se při tom také užívá citrónová šťáva.

  Při bronchitidě je dobré používat citrón a olej pro kloktání (žvýkání – poté vyplivnout) a také pro vnější masáž krku a hrudi.

  Při cirhóze jater se denně používá i tucet citrónů ve zdravotním domě doktora Malleta. Pacienti dále ve své stravě nedostávají škrob a jí hodně ovoce jako jsou rozinky, pomeranče, ananasy atd.

  Úžasných výsledků se dočkali ti, co trpěli kolikami, když masírovali břicho dvakrát denně (když leželi) citrónovou šťávou a olivovým olejem.

  Při průjmu doktor Mallet používal jablečnou dužinu a citrónovou šťávu jak pro mladé tak i pro staré. Při ekzémech se citrónová šťáva s ananasovou šťávou podává každou hodinu a k tomu strava bez škrobů, dokud není nemoc vyléčena. Chřipka, bolest hlavy, porucha trávení se léčí se zvyšujícím se použitím citrónové šťávy jak vnitřně tak z venku. Při žloutence se citrónová šťáva podává spolu s mrkvovou šťávou.

  Doktor Mallet dosáhl úžasných výsledků při léčbě neurózy pomocí olivového oleje a citrónové šťávy. Důležitý vápník, kterého je většinou při neuróze málo, je takto podán spolu s nervy vyživujícími látkami v olivovém oleji, což dodá pacientovi do jeho stravy šmrnc. Denní masáž olivovým olejem a citrónovou šťávou musí být také přísně dodržována.

  Léčba hemeroidů v tomto citrónovém zdravotním středisku je také velmi úspěšná. Strava je podávána suchá. Žádná voda se nepoužívá – pouze ovoce a zelenina. V noci se jemně dovnitř rektálně aplikuje (klystýr) malý hrníček teplého olivového oleje a citrónové šťávy – a nechá se působit.

  Kosmetika a citrón

  S příchodem nové dehydratované citrónové šťávy v prášku mohou ženy, které se zajímají o svou krásu, mít vždy po ruce pohodlnou skleničku čistého citronu, kterou mohou vždy použít, bez neestetického vytláčení citronů na toaletním stolku.

  Citrón je velmi hodnotné bělidlo rukou a nehtů. Nové vysoce zářivé přelivy obsahují citrón. Prostředky pro zlepšení pórů v extra moderních kosmetických obchodech obsahují přírodní citrónovou šťávu a jeden z prostředků efektivního zmenšení prsou je také citrónová šťáva.

  Nový tekutý prášek je vytvořen jak pro léčbu, tak pro krásu. Obsahuje přirozenou šťávu z citrónu pro jeho schopnost zadržet lesknutí se tváří a nosu a také pro své běličské a pihy odstraňující účinky.

  Citróno-jahodová zubní pasta je novou bělící pastou pro zuby, které jsou potaženy tmavým filmem a zásaditým zubním kamenem.

  Newyorská učitelka tance nechává svým žákům masírovat nohy a klouby olivovým olejem a citrónovou šťávou před a po každé lekci a experti tělovýchovné kultury nyní používají velké množství masážního krému vyrobeného z vaječného žloutku, citrónu a olivového oleje.

  Pařížské herečky předchází tmavým kruhům pod očima aplikací citrónové šťávy dvakrát denně. Používá se také jako prevence žlutého vzhledu krku.

  Jedna mladá herečka sebou vždy nosí čistící tampónky pro odstranění make upu během dne. Má je ve skleničce, do které přikápne citrónovou šťávu, aby si zajistila při každé aplikaci vybělení stejně jako vyčištění své pleti, než aplikuje další make-up.

  Citrón má mnoho použití pro vlasy a hlavu. Masírování pokožky ve vlasech si může udělat každý doma a pro své úžasné antiseptické účinky může být ponechán přes celou noc.

  Citrón, dobrá léčba zlozvyku kouření

  Pokud si někdo opravdu přeje přestat kouřit, zjistilo se, že když přijde chuť si zapálit nebo něco kousat, je dobré si dát do pusy citrónovou šťávu a chuť pomine. Asi po třiceti dnech této léčby přejde všechna chuť na cigarety. Pohodlný způsob, jak to používat, je, že budete s sebou nosit citrón nahoře s dírou zabalený do voskového papíru, a když přijde chuť na tabák, tak si nasajete plná ústa šťávy. Během dne budete možná muset potřebovat mít připraveno několik citrónů, abyste vždy zahnali nechtěnou touhu po cigaretě.

  Je také velmi důležité přestat používat silně kořeněné jídla, omezit pepř a sůl, protože to akorát zvyšuje touhu po cigaretách a alkoholu.

  Citrón pomáhá zvítězit nad alkoholem

  Člověku by mělo být ukázáno zlo tohoto jedovatého nápoje a požehnání absolutní abstinence. Měl by se vzdát věcí, které zničily jeho zdraví, a nahradit je množstvím ovoce. Pomeranče, citróny, švestky, broskve a mnohé jiné ovoce. Boží svět je produktivní, pokud se budeme pořádně snažit.

  Je zjištěno, že čím více se dodá do stravy ovoce, zvláště citronů, tím menší je chuť po alkoholických nápojích.

  Citrón a stimulace práce střev

  Šťáva z jednoho citrónu ve sklenici teplé vody je velmi efektivním simulantem trávení. Zácpě se dá velmi úspěšně předejít pitím dvou až čtyř sklenic citrónové šťávy hned po ránu.

  Citrón nebo ocet?

  Ve většině případů se může citrónová šťáva použít místo octu, jako je třeba zavařování či zálivky do salátu, ochucení polévek atd. Takto se člověk vyhne škodlivým účinkům, které tělu ocet způsobuje.

  Ředidlo a čistič krve

  Vymačkej jeden citrón do sklenice vody a vypij půl hodinu před snídaní, aby ses očistil od všech jedů a zředil svou krev.

  Přeloženo z materiálů Abundant Life Ministy, P.O.BOX 913; Chadron, NE 69337; USA

  Celý článek

• Něžná bajka o bohyni Izip

  19. 5. 2012 | Autor: Alex Koenigsmark | Rubrika: Svět kolem mě

  
  Alex Koenigsmark

  07. 05. 2012 | 19:41

  Přečteno 1124 krát

  Pošli e-mailem

  1.
  V globálním světě vedeném anonymními nadnárodními finančními božstvy hrají stále větší roli lokální kmeny. Není divu, božstva jsou daleko a peníze blízko. Ne už národy, leč kmeny, svolávající se bubny k válce či tučnému hodu. Stejně jako se války proměnily z válek, vedených státem proti státu, v občanské konflikty nebo výchovná přepadení, změnily se i kultivované národy ve skupiny, kmenům se ze všeho nejvíc podobající. Zdá se, že to je zapříčiněno oslabením centrální moci státu globalismem, či prostupností této moci zdola – také významnou roli hraje zhroucení převládajících hodnotových vzorců.

  Vzniká tak nečekaná, nová kmenová identita; kmen se vytváří z jedinců či celých rodin, které spojuje ani ne tak území, jako spíše jistá zpozorovatelná vzájemná užitečnost či šance na tuto; často je sváže i jazyk, neovládají-li nějakou cizí řeč pořádně, dále jasný obchodní a finanční zájem, podobná kulturní úroveň (tuto okolnost nelze podceňovat, jen velmi zřídka se ve stejném kmeni objeví příliš výrazně odlišně vzdělaní jedinci, navzájem si totiž vadí a obtížně spolu komunikují a například humanitní vzdělání ostatní odrazuje). Je lhostejno, zda se kmeny samy charakterizují jako politická strana, hnutí, sdružení nebo gang Černá ruka. Tento typ skupinové identity a soudržnosti je nicméně ideální pro organizovaný zločin.

  V kmenech nastupuje převládnutí ochranitelských vztahů patron-klient, doplňující se s posílením prožívání politických rozdílů, jež nemlich kmen pěkně stmelují (koneckonců, víra je svého druhu potřeba a něčemu kmen věřit musí, aby tomu neříkal jenom prachy). V takových kmenech je například rozdíl mezi středně pravicovým a středně levicovým názorem na svět už důvodem k malé občanské válce, v našich poměrech zatím studené.

  2.
  Tak se v kmen se strakou ve znaku kdysi seskupili hladoví inženýři z malých měst. Kmotři vyhlížejí kořist, klienti ji nadhánějí a členové kmene vykonávají různé aktivity, aby kořist skončila v kmenové spižírně a mohla být rozdělena.
  S podobným pocitem, s jakým se dívali Čerokézové na desetitisícihlavé stádo bizonů, které směli lovit jen Siouxové, jelikož jich bylo víc, hleděl kmen hladových inženýrů na mocný tok peněz, prýštící nejprve z kapes všech obyvatel kotliny, včetně těch nebbichů, nepřináležejících ke kmeni, do veliké ba největší zdravotní pojišťovny a potom se jako delta Mississippi dělící do různých proudů… Bylo to již v době, kdy první vlna uloupení toho, co bylo, pominula, druhá vlna loupení toho, co je, pomalu končila a vlna kradení toho, co bude, se teprve připravovala.

  Jenže proudy stamilionů pojišťovny stékaly především do chřtánů mocných farmakologických společností. Nebylo sebemenší naděje, jak z toho proudu něco pořádného odcucnout do kmenové kasičky. Hladový kmen se díval na tučné potoky mastných částek s nelibostí a touhou slintal. Po večerech hladovější členové vztekem vyli, ať měsíc svítil či nikolivěk.

  Konečně se naskytla příležitost. Ve správní radě se poměr změnil ve prospěch kmene, též ředitel jevil se být komunikativní. Skupina nižších podnáčelníků, kterým se v kmeni říkalo ouzký cabrnochové, dostala skvělou myšlenku. Samozřejmě nemohl kmen vyrábět léčiva ve velkém; pokoušel se aspoň o vlastní pojišťovny a zkoušel se zmocnit některých nemocnic, ale jednak to šlo pomalu, jednak to nebylo tak výnosné… Ouzký cabrnochové přišli s nápadem nabídnout Matce všech pojišťoven nějakou pěknou, velmi dlouhodobou službu, zjevně vypadající jako užitečnou, ale dosud neznámou, takže její cena bude jen špatně odhadnutelná… Krotká správní rada projekt samozřejmě odsouhlasí, práce vskutku započnou a tučné mléko z prsu matky bude nerušeně vytékat do žíznivých tlamiček, jichž bylo v kmeni v pravdě mnoho, od jednotlivců po kasy takříkajíc partajní. A to se také stalo a veliké blaho nastalo v celé straně, totiž pardon, kmeni. Projekt se měl jmenovat podle bohyně IZIS, ale jeden z cabrnochů se na počítači překlepl a tak dostal jméno IZIP.

  Bylo tomu tak dlouho. Mastné mléko stékalo do stranické kasičky a v kapsách ouzkých cabrnochů zůstávala taky pěkná hrudka smetany. Mezitím kmen dokázal ocenit ouzké cabrnochy i jinak a vyslal je zastupovat názory kmene do evropského parlamentu; nebylo to nic těžkého, měli za úlohu jen se vším nesouhlasit (to jim život v europarlamentu velmi zjednodušovalo, mohli se zcela soustředit na podstatné věci, jako mořské plody a hranolky) a dostávali skvělý plat. Mezitím bohyně Izip sála mléko velké matky a kasičky mlaskaly…

  3.
  A teď to začne být banální. Po asi dvou miliardách se na to přišlo, díky půlmilionovým platům, z nichž ale ouzcí cabrnochové odevzdávali povinný tribut kmeni, žurnalisté se rozžvanili, byť proti jiným případům nikoliv velmi a tu ouzcí i cabrnochové zjistili, že „jim to politicky škodí“ a rychle bohyni komusi střelili, jistě za moc pěkné peníze, kmen prskal a smrděl, ale nehořel a nic se nepřihodilo. Konec té bajky nedobrý zatím stále ještě nenastal.

  Takže uzavřu bajku pěknou básní od J. H.Krchovského, kterou jako kdyby napsal přímo o nich.

  Všichni jsou zákeřná hladová klíšťata
  jsou na svých prdelích vzájemně přisátá
  a když se poslední na první zavěsí
  pak z jeho prdele vlastní krev saje si

  Celý článek

• Veřejné rozhodování a informace

  19. 5. 2012 | Autor: Aleš Bajgar | Rubrika: Svět kolem mě

  

  Rozšiřování veřejných, soukromých i církevních vzdělávacích aktivit od počátku 19. stolení k dnešní všeobecné školní docházce přineslo do rozvinutého světa gramotnost a způsobilost k demokratickému rozhodování. Rostoucí vzdělanost, schopnost reálně posuzovat stav veřejných záležitostí, spolu s rostoucím sebevědomím většinových vrstev populace se posléze proměnila po všech vývojových peripetiích v dnešní podobu zastupitelské demokracie.

  Od té doby zastupitelská demokracie prokázala z existujících společenských zřízení největší životaschopnost ve všech měřitelných parametrech. A nejen to: také největší míru zpětné vazby, schopnosti samoopravovat své chyby.

  Právě tento růst gramotnosti a vzdělání je klíčový, jinak by rozhodující část obyvatel (démos=lid) nebyla schopná vyhodnotit odpovídající informace a na základě nich dospět k veřejnému rozhodování.

  Vývoj, kterého jsme svědky v posledních 20 letech, situaci zkomplikoval. Vlivem komunikačních technologií se ve veřejném komunikačním prostoru začalo pohybovat o NĚKOLIK ŘÁDŮ více informací. Tím extrémně stouply nároky na schopnost vybrat co nejlepší informace, podle nichž bude možno dělat co nejkompetentnější rozhodnutí o tom, kam napřít více sil, nebo kam umístit nejvíce veřejných zdrojů.

  Situace je taková, že v dnešním veřejném komunikačním prostředí se dá pomocí snadno dostupných informací sestavit nekonečně mnoho tvrzení, vyznívajících k danému problému jak pozitivně, tak negativně. Takže je zřejmé, že řešením není změna principů zastupitelské demokracie (po které je semtam voláno), protože na kvalifikaci vybrat ze všech informací ty správné a podle nich jak veřejně rozhodovat (politikové), tak veřejná rozhodnutí hodnotit (veřejnost), se tím nic nezmění.

  Jedinou skutečně perspektivní budoucností je růst „politické“ gramotnosti, tj. schopnosti vybírat nejpodstatnější informace o veřejném prostoru a podle nich řídit a směrovat společnost. Tato gramotnost ovšem se týká jak těch, kdo mají ambici společnost vést a řídit, tak těch, kteří mají být vedeni nebo řízeni, tj. veřejnosti.

  Zastavím se u termínu „veřejný komunikační prostor“. Mám jím na mysli souhrn jak zdrojů, tak příjemců informací, a to těch, které mají veřejný charakter. Tedy na jedné straně periodický tisk, vysílání TV a rozhlasových stanic, internetové portály. Na druhé straně stojí jednotlivci, kteří ve svém souhrnu tvoří populaci, veřejnost, chcete-li lid této země. Je zřejmé, že veřejný informační prostor má svou omezenou kapacitu. Každý z nás tráví jen určitou část svého času sledováním televize, čtením novin, brouzdáním na internetu. Zároveň je zřejmé, že podstatnou část této omezené kapacity čerpají ty nejsledovanější, nejčtenější, nejnavštěvovanější informační zdroje. A pokud tyto zdroje sdělují informace kampaňovitě, selektivně, podřizují je „příběhovosti“, namísto věcnosti, musí nutně nastat stav, kdy veřejnosti scházejí informace úplné, včasné, správné (tj. odpovídající skutečnosti). A z kybernetiky je známo, že jen takovéto údaje mají právo na označení „informace“, tj. že jejich užití může vést ke snížení entropie, tedy míry chaosu.

  Váš, můj, číkoli intuitivní pocit, že společnost jde špatným směrem, je legitimním impulsem pro požadavek na změnu. Není ale kvalifikací pro provedení této změny. Této kvalifikace lze nabýt jen tím, že „víme jak“ (anglicky know-how). Prvním stupněm k nabytí onoho know-how je vědomí, že veřejnosti nejen schází, ale že se mu paradoxně v informační společnosti stále více vzdaluje.

  Každý jiný postup je nutno považovat za rezignaci na demokracii.

  Celý článek

• Hušák ruinoval Sazku s platem 5,6 milionu měsíčně, já jsem zbabělec

  19. 5. 2012 | Autor: redakce | Rubrika: Svět kolem mě

  

  Měl jsem před 15 lety v redakci velký průšvih kvůli Aleši Hušákovi, tehdejšímu generálnímu řediteli loterijní společnosti Sazka. Jeho úřadování skončilo v roce 2011 bankrotem firmy. V sobotu 28. dubna jsem si na ten malér vzpomněl. V roce 1997 jsem málem skončil na dlažbě, protože jsem na stránky toho deníku vypustil “Krakena”. Dostal jsem se k dokumentům, které svědčily o tom, jak je Sazka v dluzích, ožebračuje český sport, dává mu méně a méně, ale přitom si žije nad poměry. Kdyby se tím někdo v roce 1997 vážně zabýval, tak by Sazka vloni bankrotem neskončila. Jenže v roce 1997 šlo jenom o to, jak mi zavřít hubu.

  Vypustil jsem tehdy zprávu o tom, v níž byla čísla, jak klesají příjmy ČSTV a jeho svazů, přičemž management Sazky pobírá tučné statisícové a milionové odměny, stejně jako její představenstvo, výjezdní zasedání se konají v mexickém Acapulku nebo v Jižní Africe, všichni jezdí novými volvy a podobně. Měl jsem připravena dvě pokračování. Hušáka to rozlítilo, zavolal šéfredaktorovi a druhý den v 10 hodin jsem stál v pozoru před jeho kanceláří, že si o tom ve třech promluvíme. Nedošlo k tomu. Chvíli jsem čekal, po deseti minutách vypadl z šéfredaktorny nějaký Hušákův fámulus, podal mi ruku a pravil. “Už je to vyřízené, pan šéfredaktor vám všechno řekne.”

  V šéfredaktorně to proběhlo asi během tří minut. “Podívej se,” pravil šéf, “Sazka nám navýšila roční objem inzerce z 12 na 18 milionů, takže si ta svá pokračování strč do prdele, jinak máš padáka na hodinu. Námitky?”

  Byl jsem jako opařený. Pracoval jsem tehdy v největším deníku v zemi a měl jsem prominentní pozici investigativního sporťáka. Přinášel jsem kauzy a příspíval jsem ke zvyšování nákladu. Užíval jsem si tu prestiž. Nechtěl jsem o ni přijít.

  Dnes se omlouvám celému českému sportu za svou zbabělost. Měl jsem se vzepřít a nechat se vyhodit, vzali by mě tehdy v každé jiné redakci. Zvláště s mými kontakty a materiály, které jsem měl v rukávě. A nejen o Sazce. Měl jsem to všechno zveřejnit. Jenže v ten den jsem si uvědomil jednu věc, že ani v demokracii hlavou zeď neprorazím. Do roku 1989 to chodilo tak, že šéfredaktoři všech důležitých médií každé úterý narukovali na tiskový odbor ÚV KSČ a dostali instrukce, co se může a nemůže. Diktát strany byl zavazující, všechno platila. Po roce 1990 se to změnilo. Diktát strany nahradil diktát inzerce. Výsledek je do jisté míry stejný. Kdo dává inzerci a platí, ten si může diktovat, co bude v novinách. Rozdíl je jen v tom, že je tu víc stran a víc firem spojených s těmito partajemi. Existují na to specializované reklamní agentury, které perou přes inzerci peníze pro politické strany. Také platí a také si diktují. Vlastně jsme v médiích žádný krok dopředu neudělali, svoboda médií je iluzorní. Každé médium má někoho, kdo diktuje.

  Nehodlám moralizovat Aleše Hušáka. Byl prostě jen šikovný a dělal to, co mu akcionáři dovolili. A dovolili mu hodně, protože jim za všechno dobře zaplatil. V sobotu jsem se na valné hromadě ČSTV v Nymburce dověděl, že Sazka se od roku 1997 nikdy nedostala z řetězce dluhů. Nakonec jí zlomila vaz polyfunkční megalomanská aréna ve Vysočanech, jejíž výstavbu Sazka financovala. Neměla na to, ale pokračovala v tom. Tuto halu si přál stát a realizací pověřil tehdejšího náměstka ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Ladislava Malého jako vládního zmocněnce a tehdejšího šéfa hokejového svazu Karla Guta. Stát se zachoval jako naivní debil a nechal je konat, jak konali. Detaily o tom, jak se likvidovala výběrová řízení (kdyby nechali halu postavit prvnímu vítězi výběrového řízení americké firmě Stadivarios, která postavila polovinu hal pro NHL a NBA a zajistila jejich rentabilitu, tak by dnes bylo všechno v klidu…), protože ti, co je vyhrávali, nechtěli nic “pustit”, si teď nechám pro sebe. Vyjdu s tím v pravý čas. Někdo za to skončí v base před hranicí promlčení, ale to je, holt, život.

  Do vězení se dostávají lidé za pár “čórek” nad 5000 korun, ale ti, co kasírují úplatky v desítkách milionů, dostávají státní vyznamenání, vstupují do síní slávy a jsou mezi celebritami. To ale nejde.

  Výsledkem však je, že halu stavěla nakonec Sazka. Jak k tomu došlo, si rovněž zatím nechám pro sebe, čas hlavního “grilování” ještě nepřišel. První rozpočet byl v roce 2001 na 2,75 miliardy korun, v roce 2004 8,5 mld Kč, nakonec převýšil 9 mld. Nakonec s mechanismem financování, spojeným s vydáním dluhopisů se lhůtami splatnosti, vyšplhaly náklady na zhruba 21 miliard.

  Bylo zcela jasné, že náklady na výstavbu haly jsou zcela nevratné, ale Aleš Hušák se choval jako grand. Po dostavbě haly v roce 2004 rozdal managementu a představenstvu zhruba miliardu korun na platech a odměnách. Tím je míněno 15 lidí managementu, 10 lidí z představenstva a 11 lidí z dozorčí rady. Všichni si žili jako lordi. V letech 2006 až 2010 bylo utraceno přes 41 milionů za pronájem soukromých letadel, za výlety na olympiády se v letech 2004 – 2010 utratilo asi 70 milionů, na firemní ošacení padlo v letech 2008 – 2010 přes 10 milionů. V budově Sazky na Žižkově, zejména v prostorách užívaných Alešem Hušákem, visela umělecká díla v hodnotě téměř 33 milionů.

  Aleš Hušák měl v letech 2007 až 2010 průměrný měsíční příjem 5 638 635 Kč, součet jeho čisté roční mzdy s odměnami v letech 2007 až 2011 je 274 787 259 Kč. Měl zajímavé osobní benefity, např. osobního kuchaře, bezlimitní částky na pohoštění, pohonné hmoty, všelijaké požitky pro členy rodiny. Přitom sportovní svazy, jejichž roční rozpočet by spasily dva až tři miliony, dostávaly částky v řádech statisíců, nebo vůbec nic. Hušák jezdil v Bentley za šest milionů, elita Sazky v Audi A8 4.2 (6 aut) za téměř 13 milionů, k dispozici byl Hummer za 1,5 milionu, pro členy představenstva tu bylo 15 aut zn. Volvo XC 90.

  Mnoho špičkových sportovců se nedočkalo žádných příspěvků na svou činnost, přestože k tomu byla Sazka ze zákona zřízena. Hradili si závody na úrovni mistrovství světa, Evropy či Světového poháru ze svého a nebo z prostředků svých osobních sponzorů. Sport finančně skomíral, ale v Sazce to jen fičelo. Aleš Hušák seděl za stolem z palisandru (z Číny) za 1,5 milionu. Firma si koupila zámek s klášterem a pozemky v Rabštejně nad Střelou za 63 145 481 Kč, vilu s pozemkem v Nouzově za 13 365 935 Kč, moravské vinařství Kolby za 44 794 163 Kč. Sazka už byla na odpis, ale nakoupila u Trutnova pozemky za 383 613 330 Kč pro projekt Arkadia, což mělo být gigantické casino a centrum hazardních her, něco jako evropské Las Vegas. Další centrum hazardu mělo vzniknout v blízkosti Rudné u Prahy. Základní kapitál firmy byl splacen 21. června 2006 ve výši 355 120 000 Kč. Sazka skončila v roce 2011 v bankrotu s pohledávkami, které desetinásobně přesáhly její základní jmění.

  K tomu všemu došlo hlavně kvůli tomu, že Aleš Hušák měl volný prostor od zkorumpovaných statutárů a zašel ještě dále – byl zamilovaný do svých vlastních rozhodnutí. A to je velmi nebezpečná kombinace.

  Tak mi tedy řekněte vy, co chodíte dvakrát týdně vsadit Sportku a přitlačíte, když je ve hře velký jackpot, jestli je tohle všechno normální. Já a můj bratr jsme sázeli Sportku každý týden, protože jsme sportovci. Nečekali jsme na výhru, ale byli jsme si jisti, že podporujeme sport. Teď už nesázíme. Nepodporovali jsme totiž sport, ale Aleše Hušáka, zkorumpovaný management, představenstvo, dozorčí radu a jejich dolce vita. Byli jsme podvedeni. Stydím se za to, že jsem byl v roce 1997 zbabělcem. V roce 2012 zbabělcem už nebudu.

  Celý článek

• Rathovy Lipany – důsledky I.

  19. 5. 2012 | Autor: vlk | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  Včera  jste  si přečetli  kronikářův  záznam   bitvy u Lipan,  vlastně  u Hostivic. Protože  paralela  mezi dramatem  z roku  1434 a  dnešní  kauzou  Davida  Ratha je  až neuvěřitelná

  Včera  šlo o podobnost  technickou, mezi oběma  ději.  Dnes  se budu  zabývat  důsledky  kauzy  Rath. Myslím, že  celkem  spolehlivě  dokáži,  že  důsledeky  tehdejší  bitvy  na   společnost  současníků  byly stejně  devastující, jako  bude dnes většina  dopadů a efektů  z Rathovy,  velmi pravděpodobné, zlodějny,  vzešlých.

  Informační  stav  respektuje  fakta  známá  16.05.2012 v  19,00hod

  Nejdříve  si popišme  strany  téhle  války.  Tehdy  proti sobě  stála  jednota  katolických  a  kališnických  pánů,  doplněná  o  řekněme -  vybrané zaměstnance  státu a  stranických  sekretariátů  – tím  míním  třeba  karlštejnskou posádku, dále pak  religiozní  fanatiky  katolické strany – viz třeba  plzeňský  landfrýd  + zbohatlí  pražští  měšťané.  A jejich kontrahenti?  Tak  to  byla  část  majetkově  neuspokojené  kališnické  šlechty,  radikální  fanatici pod  obojí,  některá  města s náboženskými nebo  mocenskými  ambicemi a  válečný  námezdný proletariát.

  A  pouze  v pozici  diváků  byla  většina  obyvatelstva   země.  Která  asi většinově  držela  palce radikálním kališníkům. Protože jejich  vítězství  neznamenalo  nevolnictví a  robotu.

  A o co  že  šlo  tenkrát?  Panským zcela jednoznačně  o  to, aby  skončil  letitý  konflikt. Který  u katolické šlechty  ohrožoval  jejich  dávno nabyté majetky u  té  kališnické   pak  majetky  nedávno  naloupené  při převratu.  Pražští  měšťané  na  tom  byli  podobně.  Ti  prostě  provedli v  rámci  revoluce konfiskace starých patricijů. Tihle všichni  chtěli, řečeno  dnešním vládním slovníkem – klid na práci.

  A protistrana?  Ti majetkově  orientovaní  chtěli  jeho nové přerozdělení, protože  zkrátka přišli pozdě  nebo dostali  málo. Což se týká  husitské šlechty jakož  i měst.  Ti  nechtěli na  smír  přistoupit, protože  jim  nic  nepřinášel.

  Můžete se zeptat -  a jak  do toho zapadají nesmiřitelní  náboženští fanatici obou stran?  Úplně  stejně jako dnešní  mladí konzervativci nebo mladí komunisté!  Chtějí prostě totálně potřít  svého protivníka. A  vytvořit  svůj  ideální svět!

  Už  je  zřejmá  ta  komplexní  linka  s dneškem?

  I nám  vládne  panská jednota. Složená  z těch  bohatých minulých i popřevratových.  I  nyní  hrají  v jejich  táboře  význačnou  roli  bohatí pražští  měšťané a jejich  sekretariáty.  A  také  – značnou  část jejich  chasy  tvoří  „náboženští“  fanatici.  Přísahající  na  bezuzdné  rabování a potlačení protivníka.
  A  kdo  že  zaujímá kontrapozici?  Popřevratová  oranžová  šlechta, neuspokojená  na majetku a  leví fanatici  všeho druhu.

  I naše panská  strana  chce   za  každou  klid na práci. Aby  udržela  majetky a mohla nerušeně  bačovat.  A  jsou ohroženi  těmi druhými, kteří by je od  koryt mohli  vyhnat!!

  A  té  bitvě u našich Lipan  také  víceméně  bezmocně  přihlížíme  my, normální  lidé. Se stále  rostoucími  sympatiemi, pro  tábor „radikálních kališníků“. Protože  se nám  zdá, že nás  budou  utiskovat  znatelně  méně  než  panští! Že jejich vláda bude znamenat  nastolení výrazně  snesitelnějších  poměrů. A  dáváme  to najevo. Takže  panští mají strach. Spíše měli.

  A Rath  jim ohromně  nahrál!! Tak moc, že  se  toho až děsím!

  Současná  vláda  nebyla  do  teď  schopna zkomunikovat s většinou voličů  vůbec  nic. Jen  jim, pod  pláštíkem reforem  brala, aby  bylo  dále  rozkrádáno.  Boj  proti  všeobjímající  korupcí  byl  v jejich  podání  směšnou  floskulí.  Šetření pro  šetření nemělo  smysl.  Nečerpání  a  rozkrádání  evropských peněz   v gesci  centra  nešlo obhájit  ani ukecat. Stejně  tak  jako  provalené a  naprosto nešetřené  korupční kauzy  Drobil, ProMoPro, Izip, Opencard,  Blanka a  tisíce jiných.  Nešlo  vysvětlit  naprosté  selhání  policie  v kauzách Ivo Rittiga  nebo  Janouškově  bouračce.  Ale  tohle  všechno  je  dnes  více  než  přikryto  Rathem! Mimochodem, teď  je právě  ve  zprávách,  že  policie   spíše předstírala, než  vyšetřovala  možný střet  zájmů  Martina Romana  jako  generálního ředitele  ČEZu a  zakázek jeho firmy  pro Škodu Plzeň…

  Všechno a  dokonale. Kdo  si  vzpomene  na  kauzu  Besser  nebo Vondra  či  Drobil nebo maléry  na  školství,  až  bude v novinách  denně  komentován proces  s Rathem a jeho  odsouzení ?  A počítám, že  dostane  tvrdý  flastr na samé  horní sazbě!
  Příští korupční  sazby  ODS  nebo  TOP?  Vždycky  budou bagatelizovány  poukazem  na Ratha  a jeho  krabici s vínem. Máme  přec e zkušenosti  s Grossovým bytem.  Ten omlouval dokonce i Opencard a nebo tunel  Blanka, však  to  většina  z vás na  různých  forech  absolvovala!  Že proti  směšnému a trapnému  strýci  Vikovi  stál  Kalouskův  byt  od  švagra, kterého zastřelil jeho  obchodní  přítel?  Nebo Tlustého vila, na kterou nemohl vydělat, ale  kterou mu  prý pomohli financovat  jeho přátelé, které ovšem nemohl  a  nesměl prozradit?  Brnkačka.  Vždy a  všude  jsme  četli  jen  o  strýci  Vikovi. Nikoli  jméno  Kašák  – to je  ten  zastřelený  podnikatel  od  Kalouska..  A přesně  takhle, od  teď  po všechny  věky, bude lumpenpravice  používat  univerzálně, za  přizvukování  médií – Ratha! Prostě   pravděpodobná Rathova  zlodějna  nyní  dává generální  pardon pro  všechny  možné  korupční  kauzy  druhé strany. Minulé, současné  i budoucí.

  Myslím, že na Kose není nikdo, kdo  by  bral  aspoň trochu  vážně  řeči  Nečasovy roty  o jejím  boji proti korupci.  Všechny ty  případy,  které  už  jsem  uvedl a mnoho dalších,  jsou pravidelně  policií  odkládány, soudy, když  už  se tam  dostanou  -  je  suspendují, pro nedostatek  důkazů.  Policie  je kritizována, že  je  cedníkem, kde se neudrží  informace ani hodinu, aniž  by  neprosákla. A  veřejnost  marně  volala  po chycení tzv. velké ryby!  Všichni, kteří  dosud nekonali,  napomáhali  všelijakým  šmejdům  tím, že jim  pouštěli informace, ba  dokonce s nimi spolupracovali, tak  ti  se ted´ za případ  Rath také  schovají! A  řeknou  – co  chcete? My  jsme  vám  extrovního korupčníka  dodali a to tak, že  šel  sedět.  Bez průtahů a  pardonu! Padni, komu  padni.

  Kdepak  my  pracujem,  korupci  nešanujem a  máme  výsledky. Chtěli jste  velkou rybu? Máte  ji?  Tak neotravujte!  Že mezi  tím,   Janoušek  nedostane  ani podmínku?  No  to  víte, je  to  ctihodný  občan, dbalý  zákonů a  chybička  se může  vloudit  každému?  Janoušek, Vondra, Drobil, Knettig, Kocourek, Drábek? Neurážejte!  To jsou  ctihodní  občané! Nikdo  z nich  nebyl  chycen  s žádnou krabicí  vína!

  Tohle  všechno nepochybně  bude nyní  využito  i v nadcházejících  volbách  a nikdo  nebude řešit,  že  zkusit  miliardové  dealy, které jsou přisuzovány  Janouškovi, Dlouhému nebo Rittigovi  nikdo  ani pořádně vyšetřit nezkusil! Tam naopak  náměstek  policejního prezidenta a  kdysi policejní  prezident  chodil  na přátelský pokec a kolu. Jak známo.   Ale případ  Raht  bud e vytěžen do  mrtě a  to nejen načasováním procesu.

  Určitě  se z Rathova  případu  udělá  nikoli selhání  jedince, ale  přímo systém  práce  soc dem  krajských reprezentací. Kdo  viděl  úterní  Komentáře  na  ČT  24  a Kalouska  v nich, má  dokonale  jasno. Jeho věta  na  Zaorálka – Já  vyzývám  sociální demokracii, aby  v zájmu téhle  země  upustila  od    praktik podpory  svých  krajských  kmotrů..

  Nebo:  Chci  věřit, že  jde o selhání  jedince  a nikoli  o zavedený systém v sociální demokracii…. Ty  byly názornou lekcí toho, co  se asi na nás  bude valit  v budoucnu…    A buďte  si jisti,  že  to bude před volbami  medializováno ještě  daleko  výrazněji.

  Tahle  země  dnes řeší problém  svého  dluhu  a dluhové služby  a zejména  pak  nerovnoměrné  zátěže   jak  je  současnou famílií  rozkládána  na jednotlivé  vrstvy společnosti.  Což  nyní  už  je slyšet třeba  i z pozice ombudsmana!

  Který  veřejně  prohlašuje, že  sociální reforma  uvrhla  mnohé  lidi do chudoby.Viz   třeba  http://www.denik.cz/z_domova/socialni-reforma-uvrhla-dle-ombudsmana-mnohe-lidi-do-chudoby-20120516.html.

  Tohle  drasticky  lámalo  volební preference  lupmenpravici.  Dnes po  Rathovi?  Už  přímo vidím  Nečase,  Kalouska  nebo Drábka, jak  s ksichtem  velebníčka  od  Salvatora  spasitele  sdělují do kamer  – ano, tyto  kroky  jsou nesmírně  tvrdé a bolestivé, ale  nemůžeme  jinak!  Případ  Rath  ukazuje, jak  vysoká  je korupce, zejména na  krajích a  tam vzniklé  nečekané  rozpočtové  schodky nás  prostě k tomu   nutí!  Nechceme  se stát dalším  Řeckem. Za své  obtíže  poděkujte  sociální  demokracii! Oni kradou, oni  prošustrovaly  evropské peníze , které  teď  udělaly  díru  do státní  kasy! My  musíme  kvůli kradoucím socanům  šetřit!  všichni jsou Rathové.

  Včera, ale  už  asi i  dvakrát před  tím, jsem na Kose psal  o  akutně  hrozícím  finančním megaprůšvih, který vznikne,  jestli  Brusel  odmítne  dále  financovat.  Převážná  většina  toho šmé, kvůli kterému  máme  Bruselu potíže  je záležitostí  centra  a centrálních orgánů. Jenom  malá  část  jde za  kraji. Mediálně  se to teď  dokonale  obrátí!  Kraje  nyní  budou  pod  šikanozní  kontrolou  MF!  Aby  se nalezlo. A nejlépe  jako u Ratha. Nemám pochyb, že  nalezeno  bude.  Kdo  z vás  má  iluze o  oranžových? O  úřednících  u  žlabu?  Každá  špatně  vydaná  stokoruna  na  krajské  úrovni  nyní  přikryje nejméně  miliardu  rozbačovanou   na ministerstvech a jejich organizacích!  Média  se už  o  to postarají! Dílem proto, že  většina  „novinářů“  tomu nerozumí, částečně  díky  pravověrné  žumpalistické  afinitě.

  Cokoli dnes  řekne  nebo  udělá  soc  dem,  bude okamžitě  trumfováno  Rathem  ve  stylu  – vy co  máte  Ratha  nám budete  něco  radit  nebo  nás  nějak poučovat, Nemáte  taky  náhodou nějakou krabici  vína? Stačilo vidět  potutelný  smích  Němcové v televizním studiu, když  mluvil Zaorálek  nebo zcela otevřený  a  hlasitý  chechot  Píky  tamtéž  a  slyšet  její slova  – to bylo ve  sněmovně  řečí o  korupci!!! A teď  tohle!

  Kolikrát už  jste  zase na  internetu  za  poslední dva  dny  četli  tu profláklou  hlášku – Kudy  chodil, tudy krad. Sociální  demokrat??? Já nejméně  dvacetkrát.

  Sociální  demokracie, i kdyby  v jejím  čele  stál  Ježíš  Nazaretský  s Matkou  Terezou a  Anežkou  Českou,  jako že nestojí,  teď bude ostrakizována. Jako  banda  bezskrupulózních zlodějů!

  A  s ní  každý,  kdo  nemá  pravověrné a  ještě pravověrnější  názory!

  Ale  budoucími problémy  soc  dem  nic  nekončí!  Spíše   začíná!

  Jak si asi  představujete, že  teď  budou probíhat protivládní protesty? Bude ještě  vůbec možné  dostat  100 000lidí na  Václavák?  A když  ano,  tak  jaká  bude jejich  odpověď na případnou  Nečasovu nebo Kalouskovu  otázku:  dobrá,  nás  chcete  svrhnout. A  kdo  to má vzít po nás? Sociální  demokracie? Ti Rathové?

  Socani  totiž  představovali jedinou  konstituovanou  jinou variantu!

  A  to i přes  to,  že  řada lidí  už teď  hlásala, že  jsou úplně  stejní  jako  ti, co  nám  vládnou teď.  Stačí  si  vzpomenout  na  diskuse se zdejší  pravou  částí spektra nebo  na  thready  o  tomtéž na  Faustovi!

  Tím  není  všem  hrůzám konec.

  O těch  dalších  si přečtete  zítra.

  Celý článek

• Za Ratha prý můžou komunisti

  19. 5. 2012 | Autor: A. Fischer | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  Zástupce šéfredaktora nejmenovaného deníku Jiří Kubík na to přišel. Za Rathovu aféru můžou komunisti, s jejichž podporou ČSSD ve Středočeském kraji vládla. Píše mimo jiné: „Tohle je příběh o neomezeném vládnutí, respektive vládnutí s komunistickým krytím neomezeným.“ Vzápětí varuje před situací, který by mohla vzniknout po volbách, tj. že by ČSSD jako menšinová vládla s podporou komunistů. Vyvozuje, že podpora komunistů vyvolává v jinak poctivých politických touhu krást a brát úplatky.

  Za posledních 22 let vládly republice a krajům všechny politické strany bez podpory komunistů (ČSSD dokonce vládla s tichou podporou ODS), a kradlo se a korumpovalo, že už se ani hory nemohly zelenat, protože neměly z čeho. Je dost příkladů známých, další ještě určitě vylezou na světlo boží, pokud policie a státní zástupci po zatčení Ratha neztratí dech.

  Nahlédl jsem do složení zastupitelstva, v němž zasedají spolu se členy ČSSD a KSČ i osobnosti z ODS: Václav Beneš, radní pro památkovou péči (nic neví o zámku Buštěhrad?), Jiří Burian, radní pro dopravu (jak je to s tou hromadnou dopravou v kraji?), Miroslav Cvancinger, místopředseda komise pro památkovou péči (opět viz Buštěhrad), Martin Engel (místopředseda komise pro majetek kraje!), Tomáš Havel (člen výboru pro regionální rozvoj!), Tomáš Havlíček (sociální věci), Svatopluk Chrastina (sport), Eva Janotová (sociální věci), Dan Jiránek (životní prostředí a zemědělství), Josef Kantůrek (zdravotnictví), Jaroslav Král (finanční výbor!), Ladislav Kutík (regionální rozvoj!), Libor Lesák ( životní prostředí a zemědělství), Václav Michl (rozvoj podnikání), Dagmar Nohýnková (předsedkyně kontrolního výboru!!!), Raduan Nwelati, Josef Polák, Ivo Rubík (památková péče), Jan Skopeček (místopředseda finančního výboru!), Daniel Štěpánek (výchova a vzdělávání), Roman Tichovský (doprava), Zbyšek Valcha (výchova a vzdělávání), Tomáš Vaněk (zahraniční spolupráce a kontrolní výbor!), Radek Větrovec (regionální rada soudržnosti), Zdeněk Vitouš (doprava), Vilém Žák (životní prostředí.

  Pětadvacet lidí v 64členném zastupitelstvo – to není až tak slabá opozice. A protože posláním opozice je hlídat politiky u žlabu a dávat jim přes prsty, nemusely věci dojít tak daleko a parta MUDr. Ratha už mohla být dávno na středočeských houbách. I zastupitelé za ODS tedy nesou za aféru stejnou vinu, jako socani a komunisti. Exhejtman Středočeského kraje a nynější ministr zemědělství Petr Bendl je hájí tím, že vládnoucí Rathova klika před nimi vše tajila, nechtěla jim nic říct. Bendl to asi myslí vážně, ale těžko odpoví na otázku, proč si to zastupitelé  ODS nechali líbit. Proč neplnili své povinnosti? Všichni asi nekradli, ale všichni krást nechali.  Že by utajená opoziční smlouva mezi krajánky ČSSD, KSČM a ODS?

  Myslím, že v tuto chvíli by měli z pozic zastupitelů Středočeského kraje odstoupit všichni bez ohledu na stranickou příslušnost, měly by nastat předčasné krajské volby. A na kandidátce by se neměli  objevit  kandidáti ČSSD, ODS, KSČM, protože tyto strany neobstály.  Středočeská krajská ryba sice smrdí od  hlavy, ale smrdí celá.

  Celý článek

• Ne sex, ale Ferda utužuje

  19. 5. 2012 | Autor: Jiljí Záruba | Rubrika: Hobby

  
  

  Vypadá to, jako by českého kutila vynalezl Ondřej Sekora, protože jeho Ferda Mravenec (práce všeho druhu a.s.) je přece kladným hrdinou a mohlo se s ním ztotožnit hodně lidí, neboť ho konzumovali v útlém věku, kdy teprve rozum brali.
  Sám za sebe můžu jen poznamenat, že jsem Ferdu Mravence četl rád, jenže zároveň musím přiznat, že mě na něm víc než kutilské schopnosti zajímalo jeho flirtování s Beruškou.

  Ale napadlo mě ještě něco: Kutily lze rozdělit na stálé a nestálé, přičemž ti stálí pořád něco dělají, nezastaví se a nemají čas se pomalu ani najíst, kdežto ti nestálí se do kutění pouštějí pouze tehdy, když vyvstane potřeba. Zlaté ručičky v nich podřimují jako počítač při hibernaci. Říkat těmhle lidem sváteční kutilové by asi byla nadávka, to spíš je výstižnější právě Ferda Mravenec, práce všeho druhu. (I když to taky může být nadávka, zejména pokud je někdo vykulený a nosí puntíkovanou kravatu.)

  Ano, správný Ferda je pokladem pro manželství. Drahé polovičky si to zpravidla uvědomí poté, co si Ferda chytí jinou kobylku a byt bez něj začne pustnout, protože nikdo neutáhne kohoutek, nepověsí záclony, neopraví utrhnutá dvířka u kredence nebo nezaparkuje auto do garáže, aniž by neodřel vrata. Takové Ferdy by si drahé polovičky měly hýčkat a ne jim pořád předhazovat: Ty se tady celé dny jen válíš. No, co bych se neválel, když zrovna nikde nekape, neleží záclony nebo dvířka od kredence a auto je v servisu.

  Drahé polovičky, buďte rády, že Ferdy máte. Jsou manželky, které sice vlastní muže, jimiž by mohly tapetovat stránky ženských časopisů, ale když přijde na lámání chleba, musí k sousedovi. (A pak tu ještě máme ženy, zhusta intelektuálky, které se kutilům posmívají a nechtěly by je doma ani za tatranku, tak těm ať pomůže Osvobozená domácnost nebo feministická organizace Ustřižený cop.)

  Nikdy jsem moc nechápal, jak to bylo myšleno, když se říkalo, že základem státu je rodina. Ale zcela jasně si dovedu představit, jak rodina stojí na šikovném chlapovi. Manželovo kutilství totiž nemusí být jen v kladívku, šroubováku a poličce na zdi.

  Celý článek

• Blesk bojuje proti gaunerům?

  18. 5. 2012 | Autor: Jan Krůta | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  Včera jsem slyšel zajímavé humorně laděné vysvětlení, proč nemáme euro. Údajně proto, že politici by nestačili vyprat miliony z úkrytů pod podlahou.
  To byl roztomilý vtip.
  V den, kdy zavřeli Ratha, vznikla spousta fotomontáží na netu. Některé k pousmání, jiné blbé. Vrchol ale je titulní stránka včerejšího Blesku, která se mi objevila v poště na netu:

  BLESK BOJUJE PROTI GAUNERŮM!
  TADY VEZOU GRÁZLA RATHA! Na fotce pod palcovým titulkem Rath za mřížemi s knírem Hitlera.

  Mám dojem, že tady už dneska všechny strany a všichni politici bojují proti korupci! A proč se tedy ročně rozkrade 100 miliard?

  Kamarád žijící v zahraničí se mi směje, že snad věřím na jakási spiknutí.  Oponuji, že mám pocit, že kauza Rath je prostě jen revanš, záplata na sérii průšvihů vládních stran. Prostě cosi mi na té novinářské bombě zapáchá. Jakoby se něco dlouhodobě připraveného narychlo odstřelilo. Přitom samozřejmě o korupci nesympatického hejtmana pravděpodobně jde.  Ale probírám všechny politické matadory ve vládě a jejím nejbližším okolí. Ve filmu o korupci a české mafii by hráli asi všichni. A že by momentálnímu aktérovi hlavní role dr. Rathovi scénárista napsal postavu  největšího pitomce, který nosí miliony v boxu na víno? Který má navíc skrýš na miliony pod prknem v podlaze obýváku? Proboha, je možné, že by si lumpové už byli tak jistí? Jedná se vůbec o scénář z jednadvacátého století?

  V dnešních médiích se vyskytlo i několik pochyb nad  procesními podivnostmi. Ale nebudu citovat, je v tom hodně dohadů. Dohadů i proto, že oficiální informace jsou ceděny velmi hustým sítem.

  V zemi, kde bulvár „bojuje proti gaunerům“, se nedá věřit už asi ničemu. Faleš, faleš, lži…
  Důvěra?  Mluvte česky…

  Celý článek

• Obdiv k Rathovi mi nedovoluje do něj kopat, je to “kúúúúl” politik

  18. 5. 2012 | Autor: Pavel Skramlík | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  David Rath je nyní univerzálním fackovacím panákem. Já ho však obdivuji. Nikdo by nedokázal co on, každý jiný politik by už byl smeten dávno předtím, než by ho chytli s krabicí se sedmi miliony. Bude jich zřejmě mít rozstrkaných po dalších krabicích a účtech o něco víc. Těch třicet mega doma pod podlahou bylo zřejmě jen pohotovostní kapesné. David Rath byl totiž poháněn nezdolnou buldočí ctižádostí, která mu nedovolila padnout dříve. Poprvé jsem ho potkal, tuším, v roce 1993. Měl jsem tehdy přítelkyni, která chodila do kroužku gotických tanců, stejně jako Rathova dívka. Chodili jsme holky vyzvedávat na trénink a pak jsme šli všichni na pivo. Rath měl tehdy tři roky po škole, pracoval v motolské nemocnici, byl členem ODS. Už tehdy u piva před svědky říkal: “Jednou budu ministrem zdravotnictví”.

  A to mu bylo jen 27 let a ještě ani nezaložil Lékařský odborový klub (LOK). Za 12 roků se mu to skutečně podařilo. Ale to už byl členem ČSSD. Jiří Paroubek ho jmenoval 4. listopadu 2005. Na výsluní se David Rath však držel už dlouho a bylo tomu tak až do pondělního večera 14. května, kdy se mu stala ta “nehoda” s krabicí, v níž bylo jakousi podivnou shodou okolností sedm melounů. V jeho kariéře je to však jen “drobnost”. Patrně je stále v klidu a naprosto hluboce přesvědčen o tom, že mu to zase nějak projde.

  David Rath nadělal spoustu věcí, které by jinému politikovi zlomily vaz nebo by ho postupně likvidovaly až do zapomnění. Pan doktor je však nejspíš prototypem téměř bezchybného politika, jenž se ve složitých  politických kuloárech, plných zášti, pomluv, intrik, kladení pastí, čekání na chybu, pokusů o likvidaci, dokáže pohybovat s jistotou a lehkostí šelmy v těle hada. Je prostě úplně “kúúúúl”.

  Jen považte. V letech 1991 až 1994 byl pravičákem, členem ODS. V roce 1995 se stal odborářem, založil LOK. Stal se velkým kritikem všech vlád, organizoval stávky. V letech 1996 až 1997 se vyšvihl mezi elitu politické strany SD-LSNS (Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální), která se dnes jmenuje Česká strana národně sociální. To je pro změnu strana politického středu. Pak byl nějaký čas nestraníkem. Nyní je už dlouho sociálním demokratem, něco jako jejím kladivem, exponentem ČSSD je od roku 2005. Typický politický turista, ale nějaké výtky tohoto druhu se po něm svezly vždy jako slina po igelitové pláštěnce. V letech 1998 – 2005 byl předsedou České lékařské komory.

  Jeho jmenování do funkce ministra zdravotnictví vzhledem k Rathovým dalším funkcím ve střetu zájmů vyvolalo velký rozruch a mediální humbuk. Rath nešetřil ostrými výroky a urážel kdekoho, včetně prezidenta republiky.

  Po volební porážce v roce 2006 byl David Rath “jen” poslancem, od léta 2008 byl hejtmanem Středočeského kraje. Nyní je ve vazbě, zbyl mu titul MUDr. a získal nově tituly “Vinař roku” a “Sklepmistr roku”.

  Do pondělka mu prošlo prakticky cokoliv. Politický turismus ho nechával v klidu. Jak měnil politické kabáty, tak měnil své názory na poplatky ve zdravotnictví. Prošla mu v roce 2003 aféra s licencí. Jako předseda České lékařské komory si ji udělil vlastně sám v rozporu s licenčním řádem ČLK, uváděl při této příležitosti nepravdivé údaje, neboť nesplňoval podmínky. Rathovo vysvětlení bylo hodné mistra politického balancu. “Byla to lež, ale nebyl to podvod.” Tentýž skandál vypukl, když Rath nesplňoval podmínky pro výkon funkce vedoucího lékaře. Další aféra vznikla kolem jeho atestace (2. atestace praktického lékaře), kterou si zřejmě udělil v době svého ministrování sám. Využil poněkud zvláštních pravidel před vstupem České republiky do Evropské unie. Dokumentace se na ministerstvu zdravotnictví nikdy nenašla. Podle Rathova ministerského nařízení byly tehdy dokumenty ničeny nebo vraceny lékařům. Rathovi prošel i skandál kolem inzerce v časopisu České lékařské komory. Prošly mu jeho neslučitelné podnikatelské aktivity. Veřejně urážel koho ho napadlo, provokoval, choval se s viditelně narůstajícím pocitem jistoty, že jemu se prostě už nemůže nikdy nic stát. Po třech letech jeho šéfování na středočeském hejtmanství byl kraj nejzadluženějším v České republice (mínus 3,2 miliardy korun), dluh narostl trojnásobně. Rath však řekl, že za všechno může jeho předchůdce Petr Bendl a byl úplně v pohodě.

  Mnoha politikům hodně komplikovalo kariéru jejich soukromí, milostné aféry, rozvody. Ne ovšem Davidu Rathovi, je prakticky legálním bigamistou. Střídavě žije s manželkou a s milenkou v Hostivicích. Na všechny výtky vůči jeho osobě, ať už jde o cokoliv, reaguje podle pravidla “psi štěkají a karavana táhne dál.”

  Úplně se odtrhl od reality, cítil se nadčlověkem a polobohem.

  Podle toho se choval. Pamatuji se, jak na jedné párty přišel k hloučku sociálně-demokratických politiků a řekl: “Tak kluci, co uděláme. Už jsem aspoň čtrnáct dnů nikoho nenasr… ”

  Narazil jen dvakrát. To když mu v roce 2006 vrazil na sněmu České stomatologické komory Miroslav Macek pořádnou facku (odplata za urážku, že si Macek vzal svou ženu pro peníze). A potom v pondělí večer, když byl zadržen policií se sedmi miliony v krabici.

  Ta krabice je však jenom začátek nové show. Nyní může Rath buď zapírat, mlčet a nechat si za to zaplatit mírným trestem či zproštěním obvinění, což mu někdo vymůže, nebo bude mluvit a potápět všechny, s nimiž “jel” na korupčním kolotoči. V každém případě to bude legrace.

  Opakuji, já Davida Ratha obdivuji. Měl tendence jít svým způsobem – alespoň pokud šlo o rétorickou taktiku - ve šlépejích republikána Miroslava Sládka, ale mnohonásobně ho překonal. Je prototypem politického tygra, navíc nápadným. Takových jako on, talentovaných a obratných, je v české politice daleko více, ale ještě se jim nestala ta štrapáce s krabicovým vínem … Vít Bárta je proti němu žabař.

  Celý článek

• Rathovy Lipany – průběh bitvy

  18. 5. 2012 | Autor: vlk | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  17.5,2012:
  Předevčírem dopoledne jsem namastil první, velmi nedokonalou a nedostatečnou reakci na Rathovu kauzu a řešil v ní jediné. Pravděpodobnost mezi tím, že Rath je skutečně v tak galaktickém maléru oproti možnosti Kubiceho inscenace III. Nic jiného v tom čase dovodit nešlo. Scházely prakticky všechny základní informace. K dostatečné konkretizaci na nějaké analýzy došlo vlastně až v úterý večer. A to už mi prostě scházely síly sednout za klávesnici. Proto jste včera, uznávám, že nesmyslně a nepatřičně, četli o fotbálku. Ale jinak to nešlo. Potřeboval jsem odstup, fakta a čas. Ale v diskusi pod Rathem jsem už signalizoval, že tenhle sloupek napíši a že se bude jmenovat Jak nám Rath připravil Bílou Horu. Přítel Germanicus opáčil, že nejen Bílou Horu, ale rovnou dohromady jí a taky Lipany a Waterloo. Trošku jsem podumal a musím mu dát z větší části za pravdu. Není to Bílá Hora, nýbrž Lipany! Ten příměr sedí téměř dokonale!

  Jak známo, v téhle bitvě zvítězila Panská jednota nad radikálními kališníky několika proudů. Šlechta, katolická i reformovaná, získala „klid na práci“ a hlavně zamezila, jednou pro vždy – až do Bílé Hory, nedobrovolným majetkovým transferům mimo svůj stávající a hlavně společenský okruh. Kdo jaksi spolu s měštěníny pod obojí a námezdnou vojenskou chudinou tehdy drtivě prohrál, byl OBYČEJNÝ člověk! Vše se vrátilo ke starým pořádkům. Kdy byl, tak říkajíc, zejména na venkově- jen mluvícím nástrojem svých mocných. A přesně tohle, podle mne bude důsledkem kauzy Rath!

  Ale o tom až později. Nejdříve se podívejme na to, co podle vlka onomu střetnutí u Lipan,vlastně u Hostivic, předcházet MOHLO, jak ona bitva probíhá a jak technicky dopadne. Až dále a v druhém díle tohoto blogu, který si přečtete zítra, se budu zabývat důsledky těhle našich Lipan. Kdo z nich vytěží a proč a kdo naopak co bude tratit. Povolte mi prosí m tuto posloupnost, jakkoli je jasné, že ono – co z toho vzejde , je daleko důležitější než popis sebezajímavější řežby.

  Než vůbec začnu dál psát, pokládám za nutné konstatovat, že tentokráte nehodlám zkoumat, zda je Rath vinen, či nikoli. Jakkoli je v kauze pořád dost, ne li divných, pak pro tuhle republiku zcela netypických momentů Zejména v práci tzv. orgánů činných v trestním řízení. Nikdy dříve nevídaných.

  Analyzuji pouze a jen situaci, že mu vina bude prokázána nade vší pochybnost a zajímám se o konsekvence a dopady této situace v kontextu doby současné i dávno minulé.

  Jak a proč se k bitvě u Hostivic schylovalo.

  Zkuste si představit, že jste někdy loni po prázdninách v kůži Nečase a Kalouska. Víte, že za rok jsou krajské a senátní volby, znáte výzkumy jak veřejného mínění , tak volebních preferencí, jste zmítáni jedním koaličním a zejména korupčním skandálem za druhým a víte, že těžká porážka znamená , alespoň ve slabingrově případě – politickou smrt. Rychlou, ale hodně bolestnou. A dále víte, že republika je v ekonomickém průšvihu! Ž e EU opakovaně našla spoustu zlodějen v projektech financovaných z evropských peněz, kdy třeba u vodohospodářských projektů v rezortu dopravy zastavila všechny projekty, které kontrolovala a u pozemního stavitelství tamtéž , to bylo obdobné. Takže víte, že nebudou proplaceny obrovské částky a že nemáte šanci, jak to vysvětlit rozumě voličům. Tudíž, že asi bude malér zdražit důchodcům přes DPH léky, dětem pleny, všem vodu a vykřikovat cosi o nutných úsporách, abychom nepadli do řecké pasti a přitom odprezentovat X desítek, či dokonce stovek miliard , které nám akutně hrozí , že nebudou proplaceny. U programů v gesci vlády a centrálních orgánů. O které se nakonec a skokově navýší deficit rozpočtově „odpovědné“ vlády. Dosaďte si k tomu druhou stranu téhož problému – tedy velkou reálnost nedočerpání přidělených peněz z EU, opět v řádu asi stovek miliard,díky neschopnosti a machinacím správců kapitol, řadě nesmyslných projektů, které Brusel jednoduše vyhodnotil jako čistý tunel. K tomu přidáme, že vláda je chápána po všech jejích aférách PorMoPro, Drobil, Kocourek, Janoušek -Bém, Bárta, Škarka, Drábek, Besser, Baštýř, Dlouhý, IZIP jako jedna velká zkorumpovaná rodina, která ovšem velkohubě vyhlašuje, že je vládou boje proti korupci.

  A víte, že kraje, jsou v držení politických oponentů a že nadcházející krajské volby budou samozřejmě referendem o všech vládních průvalech a její naprosto a bezskrupulózně antisociální politice. Kdy lidé jsou vrháni do už hmatatelné bídy jen proto, aby to, co se z nich vydře, bylo nejspíš opět přihráno kamarádíčkům v pozadí. Jako třeba druhý pilíř v důchodové reformě. Sedíte ve své kanceláři,j ako ten nejvyšší papaláš a dumáte, jak tenhle rébus zmáknout. Jak to udělat, abyste neprohráli na prosto ztracenou , nejdříve bitvu a následně také celou válku….

  Až vás konečně napadne, že inu, že svého politického soupeře dost dobře znáte, abyste věděl, že on má, v řadě případů úplně stejné zvyklosti jako vy nebo aspoň ti vaši a že dokonce má i ty evropské peníze. Byť na krajské úrovni asi jen 17% toho, co vy máte na centru…

  A že, konec konců, jste přece ta vláda práva a boje proti korupci, jak tak často hlásáte. A najednou vám dojde, že máte pod sebou a hlavně pod palcem také zcela jedinečný ouřad, kterému se říká ministerstvo vnitra! Které už vás dvakrát před volbami vytáhlo ze šlamastyky! Jednou sice fujtajblovým spisem, v kterém byla jen snůška pitomostí a pomluv a po druhé ještě fujtablovatějším, vysloveně zfabrikovaným případem jedné naprosto nevinné ženské.

  Ale tentokrát bude vše úplně jinak přeci stejně! Alespoň co do závěrečného efektu! Už se nebude pracovat s drby a pomluvami, ba ani žádná prefabrikace nebude. A také žádní nevinní. Vy přec e znáte své Pappenheimské z druhé strany! Zkrátka – dojdete k názoru, že když si dáte, respektive –lidé z vnitra si dají dostatek práce, vy jim poskytnete čas a prostředky a vyberete si ty správné, to by v tom byl sám otec vědeckého komunismu, abyste …. No abyste něco nevyšťáral! A nechytil tak tu potřebnou velkou rybu, kterou byste předhodil korupcí a kradením znechucené veřejnosti! Na úrovi krajů, u politického soupeře, který se jeví vás momentálně totálně rozdrtit.

  Plán je jednoduchý, dokonalý a pro druhou stranu, zjevně se kochající už svým příštím skvělým vítězstvím – smrtelný! Vydáte prostě pokyn – vyšetřujte kraje! Každou blbinu,kterou najdete! A koukejte , fízlové najít opravdu velkou kauzu, protože my víme / což je pravda/, že socan také krade! I když asi tak o dva řády méně než my!

  Vy jste k bitvě připraven, mobilizoval jste svoje skromné zdroje, svou poslední panskou legii a vybral jste si i místo bitvy. Jen čas střetnutí neznáte!

  Zkrátka , vydáte konkrétní pokyn – prověřit všechny běžící a ve vysoké stadiu příprav se nacházející krajské projekty , financované z ROP EU. Máte k tomu prostředky. Protože váš spojenec ovládá další ouřad,který má finanční gesci nad programy. Prověrka přes finance na evropské peníze je přece logická. Jste řádný hospodář a hlídáte veřejné finance. A když se něco najde, je přímo i vaší povinností upozornit policii a státní zastupitelství! A když je podezření, nastupují ony legionáři z vnitra, se svými hloubkovými metodami. Jako jsou třeba odposlechy,sledovačky a tak podobně.

  Průběh bitvy

  Zde pracujeme asi s jedinou odchylkou od oné lipanské srážky. Ano bitva už začala. V 15.století ale jak Prokop řečený Holý, tak Diviš Bořek z Miletínka věděli , že se už bojuje. A řídili operace svých houfců.U nás to, podle mne, věděla pouze jedna strana. Panská jednota. Krajský socan nic netušil. Kontroly z financí nechápal jako předstupeň vyhlazovací války, nýbrž tu jako Kalouskovu šikanu, onde jako normální kontrolu.

  Ale stejně jako u Lipan ovšem platilo, že socan musel být vymanévrován ze svého, výhodnějšího postavení a také, že plány panských jaksi ze začátku trpěly různými komplikacemi. V roce 1434 to bylo počasí, kdy silný vítr příliš vířil prach, který jednota ke svému klamnému manévru nemohla potřebovat. Protože by jej, při snížené viditelnosti asi nedokázala zkoordinovat.

  U plánů současné panské koalice byl jiný problém.Kontroly sice šmé nacházely. Samozřejmě. Jenže u tzv. Severozápadu a také Jihozápadu. Jenže ouvej – jak v Ústí, tak v Budějovicích vládne modro – oranžová. A nejproslulejší tunelspolečnost –ústecká Krajská zdravotní jde dokonaný pohrobek a relikt z dob panování ODS a hejtmana Šulce. Podobně v Budějovicích.

  Takže snaha, by byla, odposlechy také zřejmě i důkazy, ale pořád málo Jak to udělat, aby v tom byl jaksi jen a jen socan?? A nikoli zakládající modrý?

  Přiznávám, že zde jako kronikář své doby jsem teď spíše Václav Hájek z Libočan, který si toho celkem dost vyfabuloval, nežli, pokud možno, věrný Kosmas. Jsem odkázán dost na spekulace.

  Policie tvrdí, že a akci pracovala půl roku, nicméně také, že je vedlejším produktem úplně jiného sledování! Kupodivu, ono sledování – to původně hlavní – nemá žádný výstup! Minimálně do teď! A podobně bylo na internetu, že policie měla v Rathově, řekněme – klanu, „svého“ člověka. A také prý jí přišlo anonymní udání. Cosi přesně popisující. Obojí viz -http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/clanek.phtml?id=745036. Co se všechno nedá stihnout za půl roku….

  Stejně tak se objevily informace, že akce byla přísně a důsledně utajena. Pracovali prý na ni jen čtyři lidé a pověřená státní zástupkyně Bradáčová. A dokonce neměl nic vědět ani šéf protikorupční složky policie Martinec… Jistě uznáte, že jde o velmi nestandardní a v Čechách nevídaný postup! Ale největší pikantérií je,alespoň pro moje vidění světa, toto:

  http://www.novinky.cz/krimi/267679-rath-spadl-policistum-do-klina-puvodne-sledovali-nekoho-jineho.html

  Také vás zarazil a časová posloupnost obsažených informací a hlavně „logika“ různých navzájem se překrývajících dějů?

  Shrňme to. Jistá, velmi úzká skupinka elitních policistů ze severních Čech, šéfovaná velícím důstojníkem Vicenzem, rozjede přísně utajenou akcii proti korupci. Následně z Ústí přecházejí všichni do centra. Tam je právě Vicenzovi slíbeno, že převezme místo šéfa severočeské policie. Jenže k tomu nedojde. Ten ředitelský post dostává někdo jiný! Vicenz se logicky rozhodne odejít. Ale Lessymu se jej podaří přemluvit!!!!, aby ještě pár měsíců, byť mu před tím cuknul se slíbeným prestižním místem, zůstal. Kvůli citlivosti případu a jeho utajení. A Vicenz, který je těžce poškozený, mu vyjde vstříc… Jen tak. Z dobroty srdce. Protože má Lessyho rád. Je sice jistě uražen a karierně zesměšněn, ale mlří jako hrob.A případ je i nadále v dokonalém utajení a nikdo nic nepráskne.. či se nějakým omylem nepropíchne. Asi se nebudu příliš mýlit, když usoudím, že soc dem má všude, z bezpečnostních důvodů, svoje spřízněné duše. Tedy informátory! A ti naprosto nic nezachytí.

  To je asi stejné, jako když koukám v bedně na Davida Cooperfielda. Nechal zmizet Jumbo Jet. Ano,na vlastní oči jsem viděl, že tam jednu chvíli byl a druhou ne. Stejně tak Sochu Svobody. Ano, to prázdno bylo na vlastní oči. Při tom je mi samozřejmě jasné, že jak Jumbo, tak Socha senepohnuli ani o centimert! A tohle je přesně stejné. Vím, že Rath byl zatčen. A že skutečně všechno bylo dokonale utajeno. Co bylo – ono většinově pořád je! I teď to utajení funguje. Dokonce ani šéf soc dem Sobotka , takto šéf imunitního výboru, informován nebyl. Jakkoli se jindy vždycky všechno, aspoň z části – provalilo.

  Prostě – dokonalý a ochromující úder na protivníka! /přesně tak, jak se to podařilo u Lipan panské jízdě, schované v terénní vlně! Která objela útočící voj polních vojska dokázala vtrhnout do jejich otevřené vozové hradby převrhnout 8 vozů a tím vytvořit průlom…/

  U Lipan boj zuřil asi od třech hodin až do večera. Tady to skřípe. Bleskový úder v Hostivicích. Nicméně dva dny trvající prohlídky už to dorovnávají.

  Ta alegorie s Lipany je úžasná, že? A počkejte si na zítra! Bude ještě větší!

  Poslední fáze bitvy

  Co se stalo tehdy v posledním dějství dramatu – víme. Já dnes musím jen hádat.A ani náhodou si netroufnu na predikci celého děje. Jen jisté sekvence.

  Předevčírem, když jsem hodnotil pravděpodobnost mezi Rathovou kriminální kauzou a policejní provokací, jsem, mimo jiné, argumentoval, ohledně daleko větší pravděpodobnosti Rathovy zlodějny také tím, že kdyby to měla být nějaká hra Kubice III, pak že by s tím nejspíš byli její režiséři vyšli až na podzim, před volbami. Aby dopad té aféry byl co nejčerstvější a tím pádem nejničivější.

  Ano, tak by to nejspíš bylo. U provokace. Ale tohle zafunguje úplně stejně nebo dokonce – ještě lépe!

  Jak že nám současně probíhající srážka u našich Lipan- Hostivic probíhá a dohraje se? Už jsme ve fázi rozražené vozové hradby. Už je zaskočený soupeř masakrován. Právě čtu, že na něj byla / po zásluze/ uvalena vazba, protože hrozí jak nebezpečí útěku!!! /kam asi???/, tak ovlivňování svědků, tak páchání další trestné činnosti / to jako že by si šel někam pro další „krabici vína“???/. Takže odhadněme konec.

  Můj názor je , že Rath byl skutečně zastižen se staženými kalhotami. Hlášky typu, že šel na návštěvu a že dostal krabici s vínem a někdo mu do ní zlovolně napreparoval 7 melounů je zkrátka slaboduchá pitomina. On ale žádnou jinou obranu nemá! Než tuhle nesmyslnou konstrukci. Takže pozice obžaloby bude velmi silná. Spíše – mimořádně silná. Dokonce tak komfortní, že by ho mohli postavit před soud velmi rychle. Možná, či spíše určitě – do prázdnin. Nemyslím si, že se tak stane. Kdepak spíše bych viděl první instanci někdy na začátek září a vynesení rozsudku v týdnu před krajskými a senátními volbami!!! Tak, aby všichni, co půjdou s hlasovacím lístkem o tom věděli. Čerstvě věděli!!Úplně nejčerstvěji!!!

  Ale umím si představit ještě tvrdší variantu. Jestliže bude postavení státního zastupitelství opravdu vodotěsné, pak bych se nedivil ani tomu, kdyby skutečně první instance byla hned! A ta druhá onen týden před volbami. S tím, že Rath výkon trestu nastoupí v pátek před volebním víkendem. Samozřejmě za účasti kamer a vůbec hromadných sdělovadel.

  Je mezi čtenáři někdo,kdo si vsadí proti mému scénáři?

  Prostě, stejně jako vítězná Panská jednota tenkrát koho nezmasakrovala rovnou a kdo neměl štěstí, že utekl, toho, jak známo zavřela do stodol a upálila za živa. Načasování soudu s Rathem bude moderní hořící stodolou! Jenže v ní nebude zkorumpovaný David. Nýbrž my všichni.

  Tím předznamenávám zítřejší blog. Bude se jmenovat Rathovy Lipany – důsledky.

  A věřte, že to bude podstatně chmurnější čtení než to dnešní. Protože zjistíte, že ono přirovnání k Lipanům, respektive, že prožíváme zde svoje další národní Lipany, sedí. Víc než si myslíte!

  (http://vlkovo.bloguje.cz)

  Celý článek

• Ani náhodou!

  17. 5. 2012 | Autor: A. Fischer | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  Za pár týdnů bude Antonína a já zase budu muset (některé i chtít) pozvat kamarády a známé do hospody na večeři. Tentokrát však všechny předem upozorním, že mi nesmějí nosit dárky. Vím proč, už i kamaráth Ráth na dárky dojel. Žádné krabice! A když už krabice, tak před hospodou vysypat na chodník pod dozorem městského strážníka! Ještě aby mi v krabici někdo propašoval pár miliónů a já šel potom bručet. I tak se cítím zkorumpovaný, protože beru důchod od vládnoucí koalice, kterou nesnáším a nemiluju. Ani flašku nechci, i kdyby byla v pěti krabicích.  Bůhví, co by v ní mohlo být rozpuštěno, když i rozpočtově odpovědný Kalousek rozpouští milióny v blbostech.. Ono by se taky mohlo stát, že bych obsah flašky vypil a místo čůránek by ze mně padal zlatý písek. Těžko bych potom dokazoval, že jsem chyběl v chemii a netušil, že zlato je rozpustné v pitelném roztoku.

  A vůbec, má smysl zvát kamarády na večeři k oslavě svého svátku? Dosud se to vyplatilo, dárky pokryly náklady, i když jsem polovičku darovaných blbostí daroval dál (jako tzv. putovní dárky, ze kterých má každý radost a nikdo je nechce). Můžu na pozvánky napsat, že každý si to, co sní a vypije, taky zaplatí, aby nebyl korumpován?  Když už to nějak vyjde a kamarády pozvu a kamarádi přijdou, co budeme celý večer mezi mlaskáním a srkáním dělat? Povídat si v době odposlechů přes mobily a štěnice nelze nic jiného, než to, že pan inspektor u odposlechu je génius, státní zástupce je neúplatný a všichni soudci by mohli stát modelem slepé Justici s váhami v ruce. Každý jiný výrok by mohl být nebezpečný, protože nikdy nevíme, jestli ten, koho jsme léta zvali, je tím, kterého jsme léta zvali.

  Asi to dopadne tak, že si na svatého Antonína sednu sám v lese na pařez a (jen v duchu) si  sám sobě popřeju všechno nej. Doufám, že pod pařezem nebude ukryt odposlech, který má zaznamenat každý můj prd.

  Celý článek

• Praha: Epos a balada, mýtus a historie

  17. 5. 2012 | Autor: Peter Kováč | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  Alfons Mucha ve Slovanské epopeji překračuje to, co se běžně od umění očekává…

  
  Od 9. května 2012 je ve Veletržním paláci v Praze vystavena Muchova Slovanská epopej a divákům nabízí velkolepou podívanou. Mýtem o praslovanství se zabýval leckdo, od učenců až po výtvarníky, ale jen Mucha vytvořil cyklus, který vlastně nemá obdoby.

  Známe velká plátna s tématy z historie, fresky s bitevními scénami a triumfy či malby oslavující činy panovníků a papežů, ale před Muchou nikdo nevytvořil cyklus o společenství vzájemně spřízněných národů, viděný současně jako epos a baladu i jako mýtus a historii.

  „Slovanská epopej tvoří jakýsi protějšek ke germánské opeře Richarda Wagnera Prsten Nibelungů,” prohlásil kdysi ředitel Kunsthalle v rakouské Kremži Wolfgang Denk, který o epopeji připravil v roce 1994 jednu z jejích největších zahraničních výstav.

  Předehrou k dílu se staly Muchovy malířské dekorace pavilónu Bosny a Hercegoviny pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1900, které měly vyjádřit historickou identitu země, kde křesťané žili po staletí vedle muslimů. Kvůli inspiraci malíř několikrát zajel na jihovýchod Evropy. Zajímaly ho legendy, zvyky, etika i lidové umění. A poprvé ho nadchla myšlenka vyjádření dávné slávy Slovanů i jejich boje proti ujařmení.

  Celou vizi projektu epopeje měl Mucha od počátku v hlavě, i když výběr některých scén měnil. Chtěl třeba udělat plátno s Prokopem Holým, ale zůstalo jen u záměru. Pro cyklus si nakonec vybral nejtypičtější okamžiky, kterými se Slované zapsali do dějin Evropy od raného středověku až po 20. století. Inspiroval se Palackého historickým dílem a Jiráskovými romány a mnohé faktické informace mu poskytl i francouzský odborník Ernest Denis.

  Drastickým scénám se Mucha záměrně vyhýbal. Svět viděl očima myslitele Petra Chelčického a vzal si za svou jeho zásadu neodporovat zlu zlem. Výrazně ho ovlivnila také Heglova představa o spletité cestě národů ke svobodě a blízko měl i k Masarykové pojetí národa.

  Slované byli značně podceňováni, zejména Němci a Rakušany. Proti tomu se chtěl Mucha postavit. Sám o epopeji řekl: „Účelem mého díla nikdy nebylo bořit, ale stavět, spojovat, neboť nás všechny musí živit naděje, že celé lidstvo se sblíží, a to tím snáze, čím lépe se pozná navzájem.”

  Všech dvacet rozměrných obrazů, které maloval na lodních plachtách dovezených z Holandska, vytvořil v ateliéru vybudovaném na zámku ve Zbiroze, který si v roce 1910 pronajal od hraběte ColloredaMansfelda. Jeho pečlivost a preciznost při náročném úkolu byla až pověstná.

  Dodnes o ní svědčí fotografie, které sloužily malíři jako skici. Modely si malíř naaranžoval v dramatických pózách a pak je vyfotil. Na snímcích si pak udělal čtvercovou síť, s jejíž pomocí si vybrané postavy zvětšoval pro vlastní obrazy. Metoda to byla ve své době vlastně moderní a při práci uplatnil Mucha i bohaté zkušenosti ze scénografie.

  Kvůli epopeji Mucha hodně cestoval. Odjel do Ruska a v Moskvě na Rudém náměstí si skicoval chrám Vasilije Blaženého. Vypravil se také do klášterů na hoře Athos a společně s mnichy se účastnil pravoslavné liturgie. Pečlivě studoval i ikony a dospěl k názoru, že v duši Slovanů je hluboce zakotveno prastaré byzantské chápání symbolů a že právě tento vznešený způsob myšlení a uvažování, jak říkal od pověr až po záhady metafyziky, spojuje slovanské národy dohromady.

  Do realizace cyklu se malíř pustil, až když sehnal mecenáše, který by celou práci zaplatil. Potkal ho při svém pobytu v Americe a jmenoval se Charles R. Crane. Crane byl neuvěřitelně bohatý, měl Slovany rád a velmi dobře se znal s T. G. Masarykem. Když vzniklo samostatné Československo Craneho syn Richard se stal velvyslancem Spojených států v Praze a jeho dcera Frances se provdala za Masarykova syna Jana.

  Crane Muchův projekt štědře financoval. Bez jeho dolarů by Slovanská epopej rozhodně nikdy nevznikla! A byl to Crane společně s Muchou, kteří se rozhodli, že celé toto dílo věnují Praze. Jiří Mucha, malířův syn a dědic, napsal: „Slovanská epopej byla od roku 1928 majetkem města Prahy a otec si v darovací smlouvě vymínil, že bude zveřejněna a důstojně umístěna. Zapomněl pouze uvést lhůtu, ve které k tomu mělo dojít. A tak nebylo město Praha smluvně ničím vázáno a definitivní řešení této nákladné otázky neustále odkládalo…”

  Hlavním důvodem rozpaků od samého počátku bylo, že Muchův projekt nebyl vůbec přijat jednoznačně kladně. Ozvaly se četné a důrazné výtky, umělecká avantgarda byla zcela proti.

  V Lidových novinách napsal v roce 1928 Josef Čapek esej nazvaný: Kam s ní? Mimo jiné tu uvádí: „Epopej byla vystavena ve Veletržním paláci, aby se vidělo, jakého dojde ohlasu. Byl smíšený a ne zrovna velký; odborná kritika se nerozezvučela ani hlučně, ani nadšeně, a kde se psáti musilo, psalo se rozpačitě. Nuže, kam nyní s tím darem? Je to rozměrná sbírka ohromných pláten, která se tak lehce nedá nikde rozvěsit. Velký dar, ale hodně nepohodlný, a tady se to nedá udělat tak lehce, jako to děláme doma, když se nám nějaký dar dosti nehodí, totiž že ho darujeme zase někam dále.”

  Čapek byl korektní, jiní poslali Muchu přímo k čertu i s jeho slovanskou vzájemností. „Crane dokonce po těchto reakcích chtěl, aby se Slovanská epopej převezla do Ruska, ale Mucha byl rezolutně proti,” tvrdí znalec díla historik umění Karel Srp.

  Cyklus darovaný Praze byl pak po dlouhá desetiletí v Československu i velmi seriózními odborníky hodnocen jako „opožděné poselství”, přijatelné v 19. století, ale zastaralé v naší moderní době.

  „Epopej je však silné dílo, které přežije negativní i přehnaně pozitivní reakce,” říká Karel Srp a dodává: „Mucha tu překračuje vše, co se běžně od umění očekává. Svoji kariéru začínal jako úspěšný autor plakátů, a tam si ověřil, co na lidi působí. Jeho epopej není estetické rozjímání, to je epos orientovaný na masového diváka.”

  Mucha přesně věděl, čím a jak zapůsobit. Zajímal ho příběh a osud člověka a v epopeji je řada motivů, do kterých si lidé mohou promítnout svoje vlastní prožitky a zkušenosti.

  Za nejcennější bývají považována plátna, kde nejvýrazněji zaznějí ohlasy secesního umění. V nich se originálně prolíná historický příběh s mytologií, dekorativně pojatá plocha s rozměrnými prostory a perspektivními zkratkami.

  Nicméně pozornost si zaslouží i téměř popisná historická líčení, například bitva u Grunwaldu, připomínající záběr z hollywoodského velkofilmu, nebo obraz umírajícího Jana Amose Komenského, starce sedícího na konci života tváří v tvář nekonečnému moři, což je zřejmě rozměry největší intimní scéna, jakou kdy kdo v dějinách umění namaloval.

  „Epopej není v pravém slova smyslu historickou malbou a vzdálena je i akademické tvorbě. Když vidíte, jak Mucha pracuje s lidskou figurou, s nebem, s krajinou, tak pokaždé řeší něco nového. Vůbec to není nějaké konzervativní pojetí,” tvrdí Srp.

  Velkolepě připravená výstava Slovanské epopeje ve Veletržním paláci, které stála 36 miliónů korun, je opradová senzace. Dílo sem přijdou obdivovat nové generace, které v poslední době mohly na velko -prostorových plátnech po několik let nadšeně obdivovat Pána prstenů a Avatara. A Mucha jim nabídne v něčem velmi srovnatelnou podívanou.

  Celý článek

• Moje první zabíjačka

  17. 5. 2012 | Autor: Maya | Rubrika: Život píše příběhy

  
  

  Jsem robka z dědiny a když jsem ve svých 26 letech nastoupila do místního JZD na stavební úsek kvůli dětem, abych pracovala v místě a nemusela dojíždět za prací do města, stala jsem samozřejmě pobíratelem všech deputátů, včetně 1x za rok dospělého pašíka.

  

  Mé děti brali jako životní křivdu, že jsme neměli zabíjačku jako ostatní děti ve školce a ve škole a svou svačinku-tříbarevný puding s ovocem a piškotky vyměňovali ze synem místního vraždiče (tak jsem říkala tomu řezníkovi, co prováděl v okolí zabíjačky) za chleba s jitrnicí a tlačenkou.

  Nemohla jsem tohle příkoří na svých dětech dál tolerovat a tak jsem si zažádala o dovoz jednoho vykrmeného pašíka a domluvila termín této významné vesnické události s vraždičem.

  Až potud to nebyl žádný problém. Řekl, že přijde v šest a ať je kotel plný vroucí vody. A jsme u toho, kde vzít kotel a co vlastně nachystat na tuto akci? Jako dítě jsem  byla na zabíjačkách každý rok. Nás děcka a psa stařa zavřela za šprlení od vjezdu a my to dění na dvorku pozorovali v přímém přenosu bez titulků. Byla to vždy rodinná akce, spousta lidí, řevu, jídla a rozchod v pozdních  nočních hodinách, až se vyškvařilo sádlo a my po cestě ( bylo to 2 km, většinou na saních) jsme s bráchou pojídali ještě teplé škvarky.

  Šla jsem za rodiči oznámit termín a že jsou zváni a co mám vše připravit. Táta řekl, že snad česnek a špejle a že si to nepamatuje, že je to dávno, že to měla v režii stařa. Jenže naša stařa je dva roky mrtvá! Fajn, mamka bude vědět víc, vždyť vyrůstala v řeznictví, než jim je znárodnili. Mamka říkala, že to měl na starosti děda a její táta….a já jsem zase tam, kde jsem byla.

  Šla jsem za manželkou vraždiče vybavená sešitkem a tužkou na poznámky. Ona mi nadiktovala, co mám nakoupit, co připravit a že ten její si to už pošéfuje, že nemám mít strach. Potom jsem ještě zavedla hovor s místními tetinami, co měly takové zkušenosti a byla jsem připravená. Nádobí mi půjčila kamarádka z vývařovny a kotel zapůjčil můj strýc.

  Vše se mělo odehrát v garáži pod domem. Nanosilo se vše potřebné a ještě večer jsem dovázala sáčky na tlačenku, oloupala česnek a cibuli, seřízla špejle a znova umyla všechny velké hrnce, kbelíky, misky a přejela nože brouskem, napekla buchty a domácí chleba.

  Noc nebyla vůbec klidná, pořád jsem si vše přehrávala, jak to bude. V pět ráno jsem vzbudila manžela, aby šel zatopit pod kotlem a napustil vodu. Ještě jsem navařila čaj, vytáhla slivovici a nanosila vše do garáže. Bylo před šestou a všichni se sešli v garáži a očekávali mé rozkazy. Tatínek bude držet při vraždě jednu nohu, manžel druhou, brácha dle rozkazů vraždiče a maminka bude míchat krev(je zdravotnice, takže smrt je jí povoláním), já budu k ruce, co podat a držet a synové budou v garáži u dveří se koukat, ale dál ne, aby se jim nic nestalo.

  Přijela klec s pašíkem. Vraždič  vlezl do klece, zavázal mu provaz kolem čumáku, přiložil zbraň a vyšla rána. Pašík ani nekvikl a padl. Vraždič mu dal do smyčky přední a zadní nohu a podával provaz manželovi a tátovi, že jej vytáhnou z té klece, aby jej mohl podříznout a chytat krev. A v tom se stalo! Prase stouplo, skočilo z klece a hurá dolů do garáže, já jen chytla syny a hodila je za dveře a schovala se také…Začalo lítat dokola a shazovalo, co se dalo. V tom přilítl vraždič jako Rambo skolil pašíka,  klekl na něj a podřízl mu krk a řval na mě, ať podám misku na krev.. podívala jsem se po mamce a ta zelená, že tohle nezvládne, že je jí z krve zle..a tak jsem chytala krev a míchala rukou a představovala jsem si, jak je krásně u vody, když jsou tam vážky a svítí sluníčko na hladinu, protože jinak bych se asi pozvracela!

  Když se měla pořádně oškrabat a očistit hlava než se dala do kotle, ptal s vraždič, kdo to bude dělat a já zvolala: „jedinej doktor je tady brácha, tak dělej, doktore!“ Jo, jenže on je doktor věd, ale čumáček byl do hladka! J)

  Všechno začalo probíhat skvěle. Já byla k ruce vraždičovi, on si opravdu celou akci pošéfoval, maminka byla u plotny, manžel s bráchou u mlýnku a táta u kotle…Synové konečně okusili uvařené masenko přímo z kotle a já se pustila do těch kousků s česnekem…

  Najednou se vraždič rozchechtal a jen jsem slyšela: „Kluci nebojte, já to zařídím“…moje krev, moje budoucnost, má zlatínka šla za vraždičem a prosila jej, aby zařídil, ať maminka už to masenko nejí, aby jim vyšlo na ty jitrničky! J)

  Dopadlo to všechno skvěle a v půl čtvrté odpoledne bylo i umyto, uklizeno a vyškvařené sádlo, masenko, jitrničky a tlačenky se chladily. Byla jsem překvapená, jak se to zvládlo.

  Druhý den jsem vše zavařila, nabalila do sáčků a zamrazila.. Další zabíjačky už byly pohodička a když jsem je dělala jen se syny a rodiči, bylo to ještě pohodovější, končili jsme se vším kolem půl jedné odpoledne. Akorát, to už se zabíjeli naší Pepoši a synům  při tom střílení tekly slzy jako hráchy a hladili Pepoše, aby jej to nebolelo. Oni se totiž o ně starali sami, udělali jim výběh, aby si užili sluníčka, koupali je, hladili, chodili s nimi na procházku po zahradě a Pepoši jim žrali z ruky.

  Teď už zabíjačky neděláme a když chtějí synové jitrničky, koupí si je v prodejně ZD.

  Celý článek

• Nejde jen o Tymošenkovou, nejde jen o spravedlnost

  16. 5. 2012 | Autor: A. Fischer | Rubrika: Svět kolem mě

  
  

  

  Představa křehké paní Tymošenkové úpící v ukrajinském vězení ve mně budí hrůzu. Cožpak nestačí, když ženy úpí při ztrátě panenství, při porodu, u zubaře? O ženy je třeba pečovat, ctít je, nosit jim kytky a zahrnovat láskou. A když už je třeba některou zavřít do vězení, tak jen tehdy, dopustí-li se zločinu.

  Já opravdu, ale opravdu nevím, jestli se paní Tymošenková dopustila zločinu, jestli není  nevinnou obětí politické zvůle současných mocných ukrajinského režimu. A neví to nikdo ze zahraničních politiků, kteří proti jejímu věznění protestují. Nebo ví?

  Napadá mne několik otázek:

  Úpí-li nevinně expremiérka, lze předpokládat, že v ukrajinských věznicích úpí víc neprávem odsouzených žen. Nedostává-li se v ukrajinských věznicích potřebné péče expremiérce, která se na současném stavu práva, vězeňství a zdravotnické péče podílela, lze předpokládat, že ostatní uvězněné na tom nejsou lépe. Proč tedy zájem politiků jen a jen o paní Tymošenkovou?

  Proč jsou na Ukrajinu vysílání na pomoc paní Tymošenkové jen lékaři, proč (je-li opravdu nevinná) EU a její nadnárodní soudní stolice nevyšlou na pomoc špičkové právníky, aby dokázali její nevinu a dosáhli jejího propuštění na svobodu? Takto to vypadá, že je sice opravdu nemocná, ale není nevinná.

  Z evropských paláců demokratických vlád (ne z paláců diktátorů, kteří vědí, že lid se s nimi jednou mazlit nebude) se začaly ozývat hlasy, že politici by neměli být trestně stíhání za svá rozhodnutí učiněná ve vládních funkcích. A je to jasné! Všichni, kteří mají máslo na hlavě, se chytili kauzy nebohé paní Tymošenkové. Nechtějí ani tak pomoci jí, jako sobě. Došlo jim, že i na ně se možná někde vaří voda, že se ucha jejich džbánů utrhnou a pánové a dámy korupčníci, tuneláři a další politici, kteří národu a státu způsobili škodu, usednou za katr. A jejich zborceným páteřím se dostane stejné péče, jako  páteři zloděje kol.

  Celý článek

• Muž, který sázel stromy

  16. 5. 2012 | Autor: Jan Krůta | Rubrika: Život píše příběhy

  
  

  

  Mnozí z nás máme v uchu písničku Radka Pastrňáka, ve které Františkovi řekla na smrtelné posteli babička: Zasázej kolem rybníka stromy, aby tam nefoukalo. A František to udělal.
  Teď jsem ale dočel knížečku Muž, který sázel stromy. Napsal ji před jednatřiceti lety Francouz Jean Giono. V předmluvě říká:
  Mají-li se v povaze člověka projevit skutečně výjimečné vlastnosti, musíme mít štěstí dlouhá léta pozorovat, co ten člověk dělá. Není-li v jeho práci ani stopa po sobectví, je-li myšlenka, řídící jeho činnost, bezpříkladně ušlechtilá a je naprosto jasné, že nejen nehledal nikde odměnu, ale dokonce zanechal ve svbětě i viditelné stopy, ocitáme se – bez nebezpečí, že se zmýlíme – před člověkem výjimečného charakteru.

  Autor se v roce 1913 jako mladík potuloval v kopcích Nízkých Alp na jihovýchodě Francie, v pustých, holých a jednotvárných stepích ve výšce 1200 až 1900 metrů, kde rostla divoce jen levandule. Tři dny nepotkal člověka a došla mu voda. Sem tam narazil jen na rozvaliny dávno opuštěných vesnic, ale nenašel jedinou studánku, která by nebyla vyschlá. Nic nedávalo naději, že najde vodu. Po pěti hodinách další chůze uviděl v dálce člověka. S ním na svahu jen třicet ovcí a do nejbližší vesnice skoro dva dny cesty.

  Pasák zavedl mladíka do ovčína, který si postavil v rozvaliánách dávno opuštěné osady. Rumpálem mu načerpal vodu z velomi hlubokého pramenu. Dům opravený, on v pustině  oholený, čistý a upravený, ačkoliv nikde ani živáčka. Do nejbližší vesnice skoro dva dny chůze. Bydlí tam v pár polorozbořených chalupách dřevorubci, co pálí dřevěné uhlí.

  V kraji neustále fičí vítr, dohání k častému  šílenství  a epidemiím sebevražd.
  Pocestný zůstal u pastýře na noc. Večer pastýř vysypal na stůl z pytlíku spoustu žaludů a začal je přebírat. Jakmile vybral sto zdravých a pevných žaludů, šlo se spát. Než ráno vyhnal ovce, namočil pytlík s vybranými žaludy do vody.

  Když ovce zavedl na pastvu, vystoupal na kopec, železnou tyčí udělal důlek, vložil jeden žalud a zahrnul ho hlínou. Denně vysázel sto dubů. Tři roky v té samotě už sázel a vysázel  jich sto tisíc. Spočítal, že dvacet tisíc se jich ujalo. Počítal, že ještě polovina se ztratí. Hlodavci, sucho…  Deset tisíc dubů poroste na místě, kde nerostlo nic.
  Kdysi měl statek pod horami, ale zemřel mu syn i manželka.
  Odešel do hor. Usoudil, že ten kraj vyhynul a hyne tím, že tam nejsou stromy. Tak je začal sázet.

  Když tam autor knihy přišel za deset let, stromy byly vzrostlé, mezitím začal pastýř pěstovat sazenice buků z bukvic a v místech, kde tušil pod zemí vodu, sázel i břízy. V potocích, kde před deseti lety zbyla jen suchá koryta teď tekla voda a stromy byly nádherně vzrostlé.

  Když se objevila voda, vznikly i jakési louky, začaly růst květiny.

  Jeden rok zasázel 10 000 javorů, ale všechny uhynuly. Sázel tedy buky, kterým se dařilo. Přišli úředníci a vysvětlili  mu, že tady nikde nesmí zapalovat oheň, vůbec je nenapadlo, že všechno je to jeho práce. Naštěstí zakázali v tom kraji pálit uhlí, jinak by stromy zase vymizely.

  Když tam autor knihy přijel po druhé světové válce v roce 1945, kraj vůbec nepoznával. Z rozvalin byly žijící vesnice. Místo prudkých neustávajících větrů foukal jen vánek plný vůní, v potůčcích zurčela voda, v čerstvě omítnutých domech žily mladé rodiny. Kolem domků políčka s ječmenem a v údolích zelené louky. Voda přetékala z nádrží kašen na koberce divoké máty. V zahrádkách rostla  zelenina a květiny.

  Muži, který ten kraj probudil, bylo 85 let.

  Kdyby se ujalo každý rok ze sta tisíc vsazených jeho 10 000 stromů, vysázel by jich za život 3 200 000 a ujalo by se jich na planinách 320 000 stromů…                                                              

  Celý článek

Starší články v jednotlivých rubrikách

• O řece a lidech

  19. 5. 2012 | Autor: Jiří Němčík | Rubrika: Literární dokořán

  

  Když sme byli malí, chodili sme se koupat k řece.
  “Koupaliště sou drahý a prolezlý nemocema,” říkal otec. “Já to znám, vy byste chtěli limonádu a pak zmrzlinu a párek v rohlíku a stovka je v prdeli ,ani nevim za co… Zabalíme si chleba s máslem a vokurkou, tři jabka, do termosky čaj a dem k řece. U řeky je to stejně lepší, není tam hlava na hlavě a voda tam víc osvěží…”

  Děti zaplakaly, ale poněvadž dětství je jedno velký období nesvéprávnosti, nezbylo jim než to přijmout.

  Z nějakýho důvodu řeka tekla kolem koupaliště ohrazeného vysokým plotem. Váleli jsme se na dece a koukali na děti štědřejších rodičů, jak jim za plotem po břiše teče vanilková zrmzlina.

  Kolem nás byly rozesetý deky s podobně nešťastnými dětmi. Naši otcové se zatím po kolena ve vodě u břehu osmělovali a pak se s řevem vrhali do vln.

  Po několika tempech se ozývali s nepřesvědčivě vábivými slovy:

  -Poďte! Není to tak studený!

  Pak se otec vrátil z řeky a smál se našemu křiku, když se nad náma otřepal.

  -Kdo chce v životě něco dokázat, musí se zocelit. Synu nebuď srab a di do vody. A ty dcero taky. Kdo z vás půjde dřív do vody, ten mi může namazat záda.

  A ulehl spokojeně na deku.

  Ohlédl sem se za svou sestrou, která už běžela k řece. U břehu se ovšem zarazila a ohlížela se po mě.

  Vstal sem a šel pomalu k vodě.

  Kolem projížděly lodě naložený vodáky a osádky na nás křičely AHOJ!

  Sestra strčila do vody opatrně chodidlo a znovu se po mě ohlídla.

  -Je to fakt studený.

  -Jako dycky.- řek sem a po kluzkých kamenech se dopotácel k místu, kde mi byla voda po pás a řeka si mě sama strhla do proudu. Byla fakt studená.

  Sestra stála u břehu a smutně na mě koukala.

  -Poď. Neni to tak studený.- Napodobil sem otcův hlas.

  Nedůvěřivě na mě koukala.

  Vylez sem ven a řek otci, že sestra tam vlezla dřív.

  Štastně na mě koukala a mazala tátovi záda.

  Slunce opékalo lidské maso rozležené na dekách. Z koupaliště k nám doléhal řev dětí vezoucích se po tobogánu. Vůně párků v rohlíku. A kolem nás chodili důchodci venčící nervní jezevčíky.

  …

  Jez u kterýho sme lehávali byl nebezpečnej. Měli jsme zakázáný se k němu přibližovat. Otec říkal:

  -Hlavně nechoďte k jezu. Už tam odsud vytáhli nejednu mrtvolu. Víte, jak vypadá takovej utopenec?

  Těšili jsme se, že nám to podmanivě vylíčí.

  -Pěkně nechutně.

  Zklamání je přirozenou součástí dětství. Každý z nás, kdo někdy k ježíšku dostal pantofle místo lokomotivy, o tom víme své. Chtít po rodičích, aby vyprávěli jako Balzac spadá do stejnýho soudku nemístných požadavků.

  …

  Jednou sme ale takhle zase leželi u řeky, když někdo začal volat o pomoc. Na jezu se převrhla kánoe s vodáky a nad zpěněnou hladinou se pravidelně vynořovaly dvě hlavy, aby se hned zas ponořily, jak je vodní válec tahal zpět pod hladinu.

  U břehu postával hlouček lidí, ze zahřátých dek vstávaly postavy a připojovaly se k hloučkům na obou březích.

  Zdálo se, že tím taky veškeré pokusy o záchranu skončí.

  Dokud se tam nerozběhl můj otec, neodstrčil čumily a nevrhnul se do zpěněných vod.

  Ani mě nenapadlo, že by se mohl taky utopit. Znáte to, je vám 10 a fotr je superman.

  Pod jezem se mlela kánoe a tři hlavy a otec nějak dokázal ty tři hlavy dostat z dosahu vodního válce.

  Lidi na obou březích tleskali a já zatoužil namazat fotrovi záda.

  A on vylez na břeh a řek jenom:

  -Sem unavenej, dem si lehnout na deku. Mamince nic neříkejte.

  A přitom sem měl připravenej příběh, kterej jí řeknu.

  Chtěl sem vyprávět o hrdinovi, kterej odčinil všechny nezakoupený zmrzliny. A o tom potlesku, kterej zněl z obou břehů jako kdyby to bylo Národní divadlo.

  -Mamince neříkejte nic, měla by strach.- říkal, zatimco sme mu se setrou indulonou mazali záda.

  A slunce peklo a voda byla tak akorát.

  …

  (www.blog iDnes.cz, publikováno se svoleníom autora)

  Celý článek

• Kdopak má a jaká práva…

  18. 5. 2012 | Autor: Iveta Mejsehezky Kollertová | Rubrika: Literární dokořán

  

  Kdopak má a jaká práva? Pořád vede moc a sláva, je mi líto pana Ratha, prý advokát za ním chvátá. Ať slova cti zní vždy pěkně, po Bártovi pes neštěkne, jiná oběť se zas veze, trpělivost má své meze. Už mě to vážně nebaví poslouchat jen špatné zprávy, kdo kdy podmáz´, kde a komu, kdo si koupil kolik domů. Oni kradou, žádné štráchy, já se tady klepu strachy, kdo se v domě mého mládí na nájemnících vyřádí. Kam zmizely lidské ctnosti, bojíme se budoucnosti, není dobré pro člověka, když na zlepšení nečeká. Lid je, myslím, dost naštvaný na ty politické strany, které v čele s puncem lháře smějí se nám všem do tváře… no snad bude líp, mějte se hezky

  Celý článek

• Vůně hvězd

  17. 5. 2012 | Autor: Anežka Hoření | Rubrika: Literární dokořán

  

  V dlani polibků vášnivých
  vyhledat stopy včerejší
  a slova nevyřčená
  hladící duši.

  Celý článek

• 17. 05. 2012|Za Karlem

• 16. 05. 2012|Svět, kde dva jsou jedním:

• 15. 05. 2012|Epigramy

• 15. 05. 2012|Vychází slunce

• 14. 05. 2012|Věnuj mi pohled